Firma eSports, pod kterou spadá i náš WEB, na každý šampionát, ať už jsou to muži, ženy, junioři nebo třeba i mladší hráči, vysílá své redaktory, kteří z té akce dělají zpravodajství. Mohou to být onlajny, články na ČSLH a eurohockey.com nebo i výpomoc pro jiné médium. Pravdou ale je, že Mistrovství světa, které letos pořádalo Švédsko s Finskem, je hlavně odměnou. Pro mě tato pocta přišla pravděpodobně za to, že pro ústecké hokejové stránky, ať už to jsou nynější eSporťácké nebo předtím od Lukáše Slováčka či Štěpána Tótha, pracuji snad od roku 1999.
Jak už jsem říkal, dělaly se hlavně onlajny úplně ze všech zápasů, pak se psalo pro WEB ČSLH a eurohockey.com, dělaly se pozápasové ohlasy s hráči a ještě nějaké další věci. Dokonce jsme měli i vstupy do rádia, tak jsem si to dvakrát vyzkoušel. Jinak nás tam bylo poměrně dost, takže jsme si mohli často hokej i užít.
Tak určitě :). Se svými zkušenostmi s cestováním už vím, co potřebuji a celkem nemám problém si zabalit. Navíc jsme jeli autem, takže i místa bylo poměrně dost. Samozřejmě, ani pivo chybět nemohlo. Kufr auta jsme zaplnili osmi kartóny Prazdroje, takže v tomto směru jsme na severu opravdu nestrádali. Místní pivo jsem ochutnal jak ve Švédsku, tak i ve Finsku, ale žádná sláva to není. Navíc za tu cenu bych u nás měl opravdu dobrou whisky.
Vyrazili jsme ve středu 2. května před půlnocí a ráno před šestou jsme byli v Sassnitz. Trajektem jsme se dostali do Trelleborgu a odtud jeli po dálnici až do Stockholmu. Díky odpočinku na lodi byla cesta pohodová. Po čtvrtfinále jsme se brzy ráno v pátek 18. května nalodili na další trajekt a i se zastávkou na Ålandech jsme večer byli v Turku. Po dálnici je to do Helsinek kousek, a tak jsme byli před setměním na místě. Pravdou ale je, že ještě po desáté hodině večer tam bylo světlo. Do třetice jsme se svezli trajektem v pondělí 21. května, kdy jsme pluli do Tallinu, a pak přes pobaltské země a Polsko jeli domů. Tato cesta už byla dost náročná a za volantem jsme se střídali.
V obou městech jsme bydleli v hostelech. Jsou to poměrně levná a docela pohodová zařízení. Žádný luxus, ale nejsem žádná panenka z cukru, takže jsem byl celkem spokojený. Výhodou je, že tam člověk potká lidi téměř z celého světa. Od studentů po důchodce. Nevýhodou je to, že každý národ má svoje zvyky a ve společných prostorách se všichni musí nějak srovnat. Ve Stockholmu jsme bydleli prakticky v centru města s výhledem na moře. Teda toho moře moc vidět není, protože ostrovy jsou namačkané hodně na sebe. V Helsinkách jsme spali na Olympijském stadionu, kde Emil Zátopek v roce 1952 vyhrál tři zlaté olympijské medaile.
Stockholm, jako město, se mi hodně líbí. Připadalo mi ale, že tam nejsou skoro žádní Švédi. Díky přistěhovalcům jsem měl často dojem, že jsem spíš někde v orientu nebo Indii. Helsinky jsme si moc prohlédnout nestihli, protože jsme tam byli pouze dva dny. Lepší dojem jsem měl ale ze Stockholmu. Jaký kde vedou život, si netroufám říct. Nejvíc času jsme strávili na zimáku a tam toho ze života místních člověk mnoho nevidí.
Leccos jsme ochutnali. Mají tam hodně ryby a zeleninu, ale někdy jsme si zašli na steak nebo do čínské restaurace. Úplně nejčastěji jsme ale neměli moc času a kupovali si něco do ruky v supermarketu vedle Globen areny. Občerstvení v presscentru totiž moc nefungovalo a bylo dost předražené. V Helsinkách jsme se cpali hlavně pizzou z bufetu v tiskovém středisku.
To je téma, o kterém se popsalo hodně papíru, zaplnilo spoustu megabajtů kyberprostoru a odvysílalo hodně času. Vše mohu, bohužel, potvrdit. Ve Švédsku to bylo skoro mrtvé. Možná to bylo i tím, že hlavní pořadatelství bylo na Finech a Švédi se s tím tak úplně nesrovnali. Propagace končila před stanicí metra u Globen areny a po celém Stockholmu už nebylo nic. Ve Finsku to bylo o dost lepší. Pravdou ale je, že jsme tam viděli jen semifinále a boje o medaile, což je mnohem atraktivnější, než základní skupina.
To ne, tak blízko nikoho nepustili. Měli jsme vyhrazený prostor kolem koridoru, kterým hráči po zápase procházeli a mohli je jednotlivě oslovit k rozhovoru. Byl docela zážitek vidět z několika centimetrů všechny naše hráče nebo hvězdy soupeřů jako jsou Zetterberg, Franzén nebo Malkin, Dacjuk či Ovečkin.
Ano. Býval tam kolikrát takový rachot, že často jsme si museli špitat do ouška. Tedy špitat, řvát jsme na sebe museli.
Nezažil. Všechno je jednou poprvé. S ligovým hokejem se to srovnávat nedá. Zážitek to byl snad na celý život. A co mě nadchlo? Všechno to, že jsem u toho mohl být.
Ani mě nic nenapadá. Smutno určitě nebylo, ale něco, co se dá jen tak vytrhnout z kontextu, ani ne… Snad jen to, že první den jsme se trochu zamotali a snědli jsme oběd dobrovolníkům, protože jsme napoprvé úplně netrefili to správné místo.
Tak ve Stockholmu bylo presscentrum až ve vedlejší hale Hovet a bylo to tam z hlediště Globen Areny poměrně daleko. Jinak ale měli pořadatelé všechno zmáklé a informace jsme měli včas a v hojném počtu. V Helsinkách to bylo všechno přímo v Hartwall areně a z hlediště to bylo do tiskového střediska jen pár kroků. Před zápasem nás ale vždy na místě čekala aktuální soupiska přímo podle pětek a po každé třetině jsme dostávali kompletní statistiky a dokonce i vyhraná vhazování, střely na branku nebo „time on ice“ jednotlivých hráčů. Srovnávat to s ligovým hokejem u nás se asi moc nedá. Na MS jsou novináři ze spousty zemí, kdežto tady je pár domácích a sem tam někdo od soupeře. Takový servis by tu asi nebyl možný.
Přiznám se, že během prvních zápasů ve skupině jsem nám mnoho šancí nedával. Švédi hráli výborně a Rusové byli už od začátku fantastičtí. O to víc jsem se z medaile radoval. Co se týče semifinále se Slováky, o tom by se dalo mluvit hodně dlouho a vydalo by to minimálně na další článek. A očekávání? Já jsem vlastně žádná ani neměl. Byl jsem jen zvědavý, jaké to bude, být při tom. S fanděním Slovákům ve finále to pro mě bylo trochu problematické. Původně jsem jim přál a chtěl jim držet palce. V zápase o bronz ale Slováci hromadně fandili Finům, takže jsem si finále jen užil, aniž bych v něm měl svého favorita. Rusové ale letos neměli konkurenci a Malkin je, podle mě, momentálně nejlepším hráčem světa. Zlatou medaili vyhráli zaslouženě.
Ústí nad Labem - Všichni trenéři se již těší na nejmladší hráče našeho klubu HC Slovan Ústí nad Labem. Velmi rádi uvítáme do kolektivu i nové tváře, které zatím nemají s hokejem zkušenosti. Tréninky jsou vedeny kvalifikovanými trenéry a trenérkami převážně formou her a soutěží. Našim cílem je naučit děti všestranné sportovní přípravě (obratnost, rychlost, koordinace a další pohybové dovednosti). Důležité je také pro nás, aby se děti při tréninku bavily a měli radost z pohybu. Na tréninky, které budou v měsíci květnu a červnu probíhat suchou formou, mohou přijít kluci i holky ročníku 2017 a mladší. S tréninky začínáme dne 2.5.2024. Trénovat budeme vždy ve středu od 17:30 do 18:30 hod na umělé ploše uvnitř zimním stadionu (místo ledu), druhý trénink bude vždy ve čtvrtek od 15:00 do 16:00 hod na umělé trávě naproti zimnímu stadionu. Sraz s trenéry bude vždy 15 minut před tréninkem na který potřebujete pouze sportovní oblečení, sportovní obuv a láhev s pitím. V případě jakýchkoliv dotazů kontaktujte telefonicky hlavního trenéra základny Václava Drahoráda na 725 550 601. Trenéři a trenérky se na všechny sportovce již těší.
Ústí nad Labem - Dorost Slovanu, který v letošní sezoně nastupoval v lize dorostu ve skupině Západ zakončil sezonu 2023/2024 na sedmém místě tabulky a splnil tak své předsezónní cíle. Uplynulou sezonu zhodnotil ústecký odchovanec a trenér této kategorie Lukáš Místecký.
Ú s t í n/L. - V letošním roce proběhne opět Hokejové soustředění mládeže 2024. Pevný termín soustředění je stanoven na 11. 08. - 16. 08. 2024.
