![]()
Lion Patriots a svátek práce
2. 5. 2007 | Stefi, Dwaynee, Severočech
Ú s t í n/L. - Svátek práce, první máj, dá se trávit mnoha rozličnými způsoby. Průvody pod tribunami patří naštěstí minulosti, a proto se povětšinou vyráží s rodinou či přáteli na různé politické mítinky, milenci vyhledávají rozkvetlé lípy a leckdo nepohrdne procházkou jarní přírodou. Najdou se ovšem i tací, kteří využijí volna ke sportovní aktivitě.
Právě tak se rozhodli strávit začátek května přátelé ústeckého hokeje.
Protože počasí již nenabízí podmínky pro lední hokej, volba padla – jako již tradičně – na hokejbal. Pan předseda fanklubu Stojčenko (známý též pod trefnou přezdívkou Tepličák) svolal sraz na dvanáctou hodinu, ve kterou se skutečně začali scházet účastníci hokejbalového turnaje na hřišti u gymnázia na Severní Terase. Slunečné počasí a úsměvy přítomných byly příjemným základem pro pozdější úspěch celé akce. První chvíle patřily záležitostem organizačním; ustavovaly se jednotlivé týmy, brankáři – začátečníci objevovali tajemství úspěšného oblečení se do výstroje a ostatní využívali nervózních chvil před začátkem k vzájemnému hecování se. Protože slunce nad asfaltovým povrchem sálalo silou letos ještě snad nepoznanou, fanklub se postaral i o pitný režim. Fronta u soudku s vychlazeným pivem se tvořila již od prvních odpoledních minut a vydržela až do konce celého turnaje, stejně jako dobrá nálada přítomných.
Okolo jedné hodiny odpolední bylo již vše připraveno k úvodnímu vhazování. Již od začátku bylo jasné, že kamarádské, příbuzenské i jiné vztahy půjdou na hřišti stranou. První minuty zápasů ovládla nervozita a bojovnost. Soupeři si nedarovali ani centimetr asfaltu, tribuny mohutně povzbuzovaly střídavě ten, střídavě onen tým a s prvními góly se do hry začínaly vkrádat emoce. Zářným příkladem byl brankář Stojčenko (na fotografiích poněkud nepřesně se jmenovkou Klimt na dresu), který se několikrát nechal unést nepříznivým vývojem zápasu a nevybíravými výrazy častoval nejen protihráče, ale i spoluhráče, rozhodčího, obecenstvo a snad i kolemjdoucí. Pamětníkům hokejové sezony 2006/2007 jistě vytanuly v paměti kousky nejmenovaného brankáře Mladé Boleslavi ze semifinále Play Off. Atmosféra s přibývajícími zápasy houstla a rozhodčí musel čím dál častěji posílat hříšníky na trestnou lavici. Přímo odstrašujícím příkladem pak byl další brankář Pícha Michael, který musel být vyveden z hrací plochy a posléze i ze střídačky po inzultaci rozhodčího i všech ostatních, co mu přišli pod lapačku.
Celý turnaj vygradoval zápasem o první místo. Proti navrátivšímu se hříšníkovi Píchovi Michaelovi se v protější bráně postavil jeho bratr Pícha Martin, čímž utkání dostalo další rozměr. Ve strhující bitvě nebylo nouze o parádní individuální akce i krásné souhry útoků, brankáři se co chvíli činili výbornými zákroky a diváci tvořili skvělou kulisu. Tu měl navrch jeden tým, tu druhý a jen blázen by se pokusil na jeden z celků vsadit. Viditelně se hrálo o všechno a za některé akce by se jistě nestyděly ani největší opory Slovanu.
V základní hrací době se nerozhodlo a na řadu přišly samostatné nájezdy. Nervy hrály a míček co chvíli seskočil z čepele střelců; vždyť šlo o vše! A kdo vyhrál? Vyhráli všichni, co se zúčastnili. Hráči si příjemně zasportovali, diváci si užili pohledných zápasů a všichni vespolek se utvrdili v tom, že fanoušci Slovanu jsou činorodí a sympatičtí lidé, kteří se spolu umí dobře bavit i mimo stadiony – protože pro ně sezona nikdy nekončí.
