Velmi těžce hledám slova odpovědi na invektivy pana Bzury vůči ústeckému hokeji a naposledy (v mailu Ústeckému deníku) vůči panu Vejlupkovi. Těžce proto, že se mi příčí brodit se změtí polopravd a pololží pana Bzury, smíchaných s občasnými pravdami a šikovně zaobalených do krásných řečí „co by bylo, kdybych mohl“, které nakonec žádný z jím nastolených problémů neřeší a jen zanechávají pocit špíny a nekalosti pohnutek druhých.
Nemohu se rovnat brilantním kritikům politických demagogů a společenských neřádů typu Karla Čapka, ani nemám schopnosti humorné a přitom kritické nadsázky nad společenskými a politickými poměry, jak to uměl Jaroslav Hašek, abych panu Bzurovi brilantně či humorně odpověděl na jeho neustálé kritizování jiných. Nemám také dost znalostí o osobách a sportech napadaných panem Bzurou, ale vím toho dost o ústeckém hokeji a zejména o panu Vejlupkovi.
Pepa Vejlupek je můj přítel, už 20 let. Dost dlouho na to, abych ho dobře poznal v pracovním, společenském i osobním životě, se všemi jeho kladnými i ostatními vlastnostmi. K těm kladným řeknu jediné, jsem rád, že jsem ho poznal, mohl jsem se o něj opřít kdykoliv jsem to potřeboval. A má-li nějaké osobní slabiny „hoď do něj kamenem, kdož jsi bez viny“.
A proto jako přítel se jej musím zastat. Zde si troufnu říci, že Pepa Vejlupek pro Ústí nad Labem udělal nezištně mnohem více, než většina občanů města, včetně jeho zastupitelů. Pepa Vejlupek řadu let shání prostředky a pomáhá při organizaci nejrůznějších společenských a sportovních akcích. Je i jeho zásluhou, že PORTA v Ústí pořád žije. Je to on, kdo mě každý rok už spoustu let přesvědčuje o smysluplnosti sponzorství ústeckého hokeje. Je to on, kdo vyhledává místa pro dětská hřiště, která pak s jeho organizační pomocí budujeme. Všechno, co pro město dělá, dělá ne proto, aby z toho něco měl, ale proto, že chce pomoci. A hlavně proto, že ho to i baví. Dělá to bez halasu v novinách, na internetu, na stranických sjezdech, na zastupitelstvu města, v hospodě, či na ulici. Bohužel, o ten se mu občas postarají jiní. A protože většinou neudělali nic, tak pouze kritizují.
Pane Bzuro, slovo je velmi mocné a často mění svět, povzbuzuje, ale je také způsobilé velmi ublížit. Dnes už jsem ve věku, abych velmi dobře chápal, že nelze změnit věci k lepšímu, pokud tuto změnu postavíme na demagogii, těžící z neznalosti a na nejnižších lidských pohnutkách, pomluvách, pokrytectví, zášti, závisti a jim podobných. Moje zkušenost mi říká, že ti co chtějí, hledají způsoby, ti co nechtějí, hledají důvody a ti co nic neumí, kritizují. Vím, že tento svět je velmi nedokonalý, ten Váš, podle mých zkušenosti a s odkazem na úvod, nebude o nic lepší. Jinak byste odpověděl na položené otázky namísto napadání jednoho z podepsaných.
A nakonec poznámka pro odstranění pochybností. Pád akciové společnosti ústeckého hokeje nezavinil pan Vejlupek, ale město, které v době kdy a.s. majoritně ovládalo, připustilo její zadlužení, ale také já a všichni další s významným akciovým vlivem v hokeji. My všichni, kteří jsme svou nedůsledností, nechali management klubu, za naše peníze a s našimi penězi dělat si, co uzná za vhodné. Josef Vejlupek se snažil hokej v Ústí zachránit, proto se na moji žádost angažoval v představenstvu společnosti. Bohužel bylo již příliš pozdě.
Milan Hagan, podnikatelV náborech se ústecké mládeži v posledních třech letech velmi daří. V nových ročnících působí kolem třiceti dětí, což je oproti minulosti velký posun. Na tomto úspěchu má zásluhu celý kolektiv trenérů a nově zavedené postupy. V sezóně měla 2. ,3. a 4. třída přihlášeně 2 týmy v soutěži minihokeje. 4. třída, vedená Karlem Císařovským a Vlastimilem Davídkem navíc úspěšně soutěžila v CCM lize a dosáhla 3. místa v celorepublikovém finále. Mladší žáci B (5. třída) udělali v sezóně velký pokrok a pod vedením zkušeného trenéra Petra Hnídka se každý zápas zlepšovali. Hráči 6. třídy se dokázali prosadit a postoupit do celorepublikové nadstavby na úkor týmů z Karlových Varů, Chomutova a Litvínova, kde zaznamenali několik vítězství. Tato soutěž přinesla velmi kvalitní zápasy a hráči potěšili trenéry Michala Kváše a Miloše Stibora. 7. třída (ročník 2011) pod vedením Martina Štěpánka a Davida Merty bohužel trpí menším počtem hráčů, což se projevilo na jejich výkonech. Starší žáci A pod vedením Radka Ptáčka bojovali do poslední chvíle o postup do nadstavby, ale nakonec jim o jediný bod unikl. I přesto tým předváděl bojovné a kvalitní výkony. Poslední žákovskou kategorií byl ročník 2009, který se až do konce snažil o účast v extralize pro následující rok. I když se to nakonec nepodařilo, tým Václava Drahoráda odvedl skvělou práci.
Armén Mikael Agateljan své sliby nenaplnil, ale ústecký hokej snad bude žít dál. Z bryndy se zadlužený klub pokusí vyvést nově založený spolek Slovan Ústečtí Lvi. „V této chvíli jsme jediný zájemce, kdo tady chce provozovat hokej na druholigové úrovni. Obrovským problémem jsou hokejové závazky ve výši zhruba 2,8 milionu korun. Ty musíme okamžitě uhradit a od toho se budou odvíjet další věci,“ říká předseda spolku Lukáš Vobecký.
V sezoně 2024 – 2025 bude pokračovat 2. liga pod názvem „Slovan Ústečtí Lvi“, jehož zástupci představili svoje plány na Valné hromadě držiteli licence.
