Před jednačtyřiceti lety přišel Vlastimil Davídek do Ústí nad Labem coby aktivní hráč z Českých Budějovic. Od té doby prošla nejrychlejší kolektivní hra značnými změnami. „Teď se úplně jinak trénuje. Všechno jde dopředu, technika i sport. Vymýšlejí se různé tréninkové metody. Dnes je hokej daleko rychlejší. Nevím, čím to je, ale v dnešní době hrají hokej převážně vysocí hráči. Když jsme hrávali my, tak tam tak velcí hokejisté nebyli. V národním týmu byl například "malý" Honza Suchý. Teď je to o síle a rychlosti. Ale chytrost v tom stále musí být. Tehdy hokej ne, že by byl lepší, ale ti nejlepší hráči hráli v domácích soutěžích. V současné době v Česku hráč vyroste a jde do Ameriky. Když ty hokejisty posčítám, tak jsou tři až čtyři kompletní týmy pryč. Ta kvalita v našich soutěžích chybí. Tehdy byla první liga (extraliga) hodně nadupaná, i ve druhé lize (první národní hokejové lize), kterou hrálo Ústí, nastupovali výborní hráči. Společně s hokejem jde dopředu také výstroj. Když jsou v televizi záběry starých zápasů, tak si můžete všimnout, že hráči nebruslili tak rychle jako dnes, o to ale účelněji.“
V současné době má hokejista na výběr z takřka nekonečného množství typů a značek. Ne vždy to tak bylo a rovněž spotřeba hokejek byla daleko větší. „Hokejky byly tenkrát jen dřevěné, obvykle rovné. Pak přišla móda zahnutých "lopat". Ty se vyráběly na míru, měl jsem je v Dukle Jihlava, pak mi zbytek přicházel ještě sem do Ústí, ale v klubech nižších soutěží nebyly. Ona výrobna v Horažďovicích by je nestíhala vyrábět, tak zahnuté hokejky dodávala jen národnímu týmu a mužstvům v nejvyšší soutěži. Hráli jsme s rovnými, ale nebylo to ono. Každý hokejista si chtěl zahnout hokejku, a tak se hledaly způsoby, jak to udělat. Nejprve se v hrnci vařila voda, čepel se do ní dala nahřát, a pak se mezi dveřmi ohýbala. Samozřejmě, že některé to nevydržely a křuply. Pak se vynalezly kostičky lihu, takže se čepel nahřívala nad lihem. Později už byly různé ohýbačky, dávalo se to do svěráku a podobně. Člověk se s tím dvě hodiny dělal, museli jsme si to hoblovat. Přišli jsme na led a stačilo už jen málo. Tím teplem byla asi nějak pochroumaná, pak přišly dvě tři střely a bylo po ní. Pan Kremlík, bývalý kustod, si od nás bral zlomené, vyměňoval je za nové a neustále nadával, že je ničíme. Měsíčně jsem potřeboval určitě dvacet hokejek. Já osobně jsem měl na tehdejší poměry hodně dlouhou čepel a na jejím konci takový zobák.“
Změnily se i chrániče či brusle. „Co se týká bruslí, tak my jsme hráli na českých botách. Kožené botasky a k nim přišroubované kovové nože. Když jsme trénovali na ledě dvakrát denně, tak jsme je nestačili usušit, takže se trhala očka, nože praskaly a rezly. Chrániče – holenní, na lokty, vesty (když jsme byli malí, tak to byly "papíráky", později už ne). Ani rukavice nebyly příliš kvalitní, za půl roku se vytvořily na dlaních velké díry, dostali jsme záplatu a používaly se dál. Dneska si hráči stěžují, že jim za sezónu rukavice odejdou. No jo, ale my jsme s nimi hráli třeba tři sezóny.“
Ve čtvrtém díle bude Vlastimil Davídek hovořit o konkurenci sportů ve městě, hokej zdaleka nebyl jediným oblíbeným sportem v Ústí nad Labem.
Nestihli jste pořídit vstupenky na český tým? Nevadí! To ale neznamená, že už nemáte šanci v Praze a Ostravě na vlastní oči sledovat zahraniční hokejové superstar.
Armén Mikael Agateljan své sliby nenaplnil, ale ústecký hokej snad bude žít dál. Z bryndy se zadlužený klub pokusí vyvést nově založený spolek Slovan Ústečtí Lvi. „V této chvíli jsme jediný zájemce, kdo tady chce provozovat hokej na druholigové úrovni. Obrovským problémem jsou hokejové závazky ve výši zhruba 2,8 milionu korun. Ty musíme okamžitě uhradit a od toho se budou odvíjet další věci,“ říká předseda spolku Lukáš Vobecký.
V sezoně 2024 – 2025 bude pokračovat 2. liga pod názvem „Slovan Ústečtí Lvi“, jehož zástupci představili svoje plány na Valné hromadě držiteli licence.
