Ú s t í n/L. - Mezi lety 1968 a 1978 bavil mnoho ústeckých fanoušků svou rychlostí, přesným zakončením i smyslem pro souhru. Čestmír Kodrle odehrál za Slovan 10 let, během kterých nechybělo mnoho a podařilo se postoupit mezi nejlepší tuzemské kluby. Kodrle stál během exhibičního utkání na střídačce gardy.

S hokejem jste začínal poměrně pozdě, že?
Je to tak, já jsem s hokejem začínal na Kladně ve 14 letech, první rok jsem trénoval šest hodin denně. Díky tomu jsem se propracoval v 15 letech do dorostu.

Jak jste se dostal do Ústí?
Když mi bylo 19, tak jsem se rozhodoval, jestli půjdu na vojnu. V té době za mnou přijel pan trenér Vrba z Ústí. Říkal, že vytváří nový mančaft a chtějí postoupit do vyšší soutěže. Šel jsem do Ústí, dostal jsem modrou knížku, na vojnu jsem tak nemusel.

O panu Vrbovi se říká, že měl neobvyklé trenérské metody, je to pravda?
Já proti panu Vrbovi nemůžu říct vůbec nic špatného, opravdu ne. Myslím si, že kdyby byl lepší psycholog, tak musel trénovat národní tým. Hokeji dal opravdu všechno, i když je pravda, že jeho přístup k hráčům byl takový zvláštní.

Na jaký moment v dresu Ústí nejraději vzpomínáte?
Byl jsem tady třináct nebo čtrnáct let. Povedených zápasů a šťastných momentů jsme tu prožili hodně. Těžko lze jmenovat jen jeden. Rozhodně na angažmá v Ústí nejde zapomenout. Mrzí mě, že se nám nepodařilo v sedmdesátých letech postoupit do nejvyšší soutěže. Byly to dobré roky ústeckého hokeje, ale vždy něco chybělo.

Jaké byly vaše hokejové přednosti?
Myslím si a mnoho lidí mi to říká, že rychlost. Byl jsem rychlým hráčem a v některých situacích mi ta rychlost možná až překážela. Byl jsem střílející hráč a právě v zakončení jsem byl možná až moc rychlý.

Jak se změnila hra?
Mám pocit, že je dnes hokej daleko silovější. Vytrácí se z hokeje krásna, což některým divákům může být líto. V současné době jsou hokejisté daleko většího vzrůstu. Zejména obránci jsou dnes velcí.

Působíte ještě dnes u hokeje?
Už ne. Skončil jsem ve 45 letech v Německu. Někdy mi tento život chybí, ale příliš se mi nelíbí poměry, které v hokeji byly a pravděpodobně stále jsou.

Mohl byste být konkrétní?
Setkal jsem se s tím, že rodiče mladých hráčů zasahují do tréninku. Vzhledem k tomu, že finančně podporují klub, tak očekávají, že jejich syn bude trávit na ledě více času. A to není dobře, neboť talentový hráč, který ale nemá dobře situované rodiče, se může prosadit hůř.

Co se s tím dá dělat?
Jednak by trenéři toto chování neměli dopustit. Dalším faktorem je nedostatek peněz v mládežnickém sportu. Tento problém ale trápí kromě České republiky celou řadu dalších států.

Zdroj dobových fotografiÍ:Archiv Vlastimila Davídka

Týmová fotografie ze sezóny 1976-77.
Sdílet článek na sociálních sítích

Nejnovější články

  • V náborech se ústecké mládeži v posledních třech letech velmi daří. V nových ročnících působí kolem třiceti dětí, což je oproti minulosti velký posun. Na tomto úspěchu má zásluhu celý kolektiv trenérů a nově zavedené postupy. V sezóně měla 2. ,3. a 4. třída přihlášeně 2 týmy v soutěži minihokeje. 4. třída, vedená Karlem Císařovským a Vlastimilem Davídkem navíc úspěšně soutěžila v CCM lize a dosáhla 3. místa v celorepublikovém finále. Mladší žáci B (5. třída) udělali v sezóně velký pokrok a pod vedením zkušeného trenéra Petra Hnídka se každý zápas zlepšovali. Hráči 6. třídy se dokázali prosadit a postoupit do celorepublikové nadstavby na úkor týmů z Karlových Varů, Chomutova a Litvínova, kde zaznamenali několik vítězství. Tato soutěž přinesla velmi kvalitní zápasy a hráči potěšili trenéry Michala Kváše a Miloše Stibora. 7. třída (ročník 2011) pod vedením Martina Štěpánka a Davida Merty bohužel trpí menším počtem hráčů, což se projevilo na jejich výkonech. Starší žáci A pod vedením Radka Ptáčka bojovali do poslední chvíle o postup do nadstavby, ale nakonec jim o jediný bod unikl. I přesto tým předváděl bojovné a kvalitní výkony. Poslední žákovskou kategorií byl ročník 2009, který se až do konce snažil o účast v extralize pro následující rok. I když se to nakonec nepodařilo, tým Václava Drahoráda odvedl skvělou práci.

  • Armén Mikael Agateljan své sliby nenaplnil, ale ústecký hokej snad bude žít dál. Z bryndy se zadlužený klub pokusí vyvést nově založený spolek Slovan Ústečtí Lvi. „V této chvíli jsme jediný zájemce, kdo tady chce provozovat hokej na druholigové úrovni. Obrovským problémem jsou hokejové závazky ve výši zhruba 2,8 milionu korun. Ty musíme okamžitě uhradit a od toho se budou odvíjet další věci,“ říká předseda spolku Lukáš Vobecký.

  • V sezoně 2024 – 2025 bude pokračovat 2. liga pod názvem „Slovan Ústečtí Lvi“, jehož zástupci představili svoje plány na Valné hromadě držiteli licence.

Hlavní partneři

Významní partneři

Mediální partneři

Partneři mládeže