Povedených výkonů Miroslava Třetiny z poslední doby si všiml i kouč extraligové Slavie Vladimír Růžička a povolal forvarda Ústeckých Lvů do týmu. Třetina, který ve Slavii působil už v závěru minulé sezóny, tak zažil návrat do O2 areny.
Po osmi měsících jste se objevil v extralize a hned jste byl vyhlášen hvězdou zápasu...
To sice ano, ale v takovém zápasu, jaký jsme odehráli, se těžko vybírá nejlepší hráč. Hráli jsme špatně. Dobrý pocit z toho proto nemám, prohráli jsme. Jestli se ve Slavii ještě letos objevím,
záleží na Ústí, jehož jsem hráčem. Zatím o ničem dalším nevím.
Slavii se letos příliš nedaří. Důvod?
Snaží se, bojovnost tam je, ale není takový tlak do branky. To právě dokumentuje i zápas s Plzní. Vždyť jsme se dostali k pouhým deseti střelám! Slavia by se potřebovala chytit. Po výhře nad Třincem trenér Růžička byl s výkonem spokojený, ale v dalších zápasech se opět nedařilo.
Slavia ze čtyř posledních domácích zápasů nedala ve třech případech gól. Docela rozdíl oproti tomu, jaké gólové žně zažíváte v Ústí, že?
Je pravdou, že když přijedete z Ústí, kde se stále vyhrává, na Slavii, kde se zatím nedaří, je to poněkud zvláštní. Ale takový je hokej. Věřím, že se dostanou alespoň do předkola play-off.
Podle posledních výsledků byste se mohl v ústeckém dresu se Slavií střetnout spíše v baráži...
Doufám, že se to nestane (smích). Byl jsem vloni součástí Slavie a nebylo by to dobré.
Jaký byl návrat na extraligové kluziště, musel jste se aklimatizovat na jiný styl hokeje?
Vloni jsem stihl v extralize tři měsíce, jinak jsem vždy hrál první ligu. Chvíli jsem si musel zvykat, ale brzy jsem se dostal do tempa, bylo to dobré.
Znáte všechna prvoligová kolbiště. Jaké je naopak nastoupit v moderní O2 areně?
Když jsem se ještě jako hráč Havlíčkova Brodu jezdil dívat na Slavii, říkal jsem si, že bych si tam jednou chtěl zahrát. A povedlo se mi to (smích). Především, když přijdou fanoušci, je to super. Při návštěvě kolem čtyř tisíc lidí je třeba hala poloprázdná, naopak v Ústí by bylo téměř plno. A když přijde play-off, nastane ten správný čas. Vloni jsem si zahrál v semifinále před šestnácti tisíci fanoušky, byl to zážitek.
Zpět k Ústí. Opět jste v zápase s Berounem byli blízko „desítce“, ale znovu se to nepovedlo. Čím to?
Zrovna jsme se o tom bavili. Už mi někdo předhazoval, že už v Mostě jsme měli vstřelit deset gólů. Tentokrát jsme si nepředstavovali, že to bude tak jednoznačné. Ale když už máte na kontě devět gólů, chcete završit ten desátý. Lidé viděli, že jsme ho chtěli vstřelit. Určitě v tom není něco, že bychom se desítce vyhýbali. Není to kvůli zápisnému (smích). Každý chce dát gól.
V týmu panuje pohoda, překonali jste hranici sta vstřelených branek. Kam až můžete dojít?
Snad až do extraligy (úsměv). Hrajeme s chutí, máme sebevědomí. Všechny lajny jsou pro soupeře hrozbou. Snad si to nevystřílíme. Máme široký kádr, další hráče, kteří hostují jinde a udržují si rovněž formu.
