Přípravný zápas: Mostečtí Lvi - HC Slovan Ústí nad Labem 3. 8. 2021 v 18:00 hod. | HSM 2021: Článek | Přihlášení
Přijde Hejduk do Ústí?
01.07.2008 | Karel Filas

Přijde Hejduk do Ústí?

Ú s t í n/L. - Do České republiky se postupně vrací olympijští šampióni z Nagana 1998. Naposledy rozšířil řadu navrátilců plzeňský Martin Straka, a tak do hlav nejednoho z Ústečanů vkrádá myšlenka, zda-li podobné choutky nemá druhý z ústeckých naganských hrdinů, Milan Hejduk. „Asi spíš ne,“ utne je Milan Hejduk starší, otec současného plejera Colorada Avalanche.
Mladý Hejduk si užívá volna po sezoně. Jaké byly začátky kanonýra, jaký mohl být tenista, jaké jsou jeho potíže s kolenem. Nebo to, že obdivoval Fleuryho nebo jak mu Patrik Roy pomohl k angažmá v Coloradu. A navrch unikátní statistiku všech jeho vstřelených branek v Česku. O informace o skvělém hokejistovi se podělil jeho otec.

Otec Milan, bývalý hokejista Pardubic, maminka Blanka, ligová tenistka. Jasná volba, že i mladý Milan bude mít ke sportu blízko. „Jsme sportovní rodina. V zimě se povaloval na stadionu, v létě na tenise. Manželka totiž tady hrála ligu. Já tu trénoval. Bral jsem si ho s sebou. Byl tu i Honza Čaloun, spolu pak běhali po zimáku. Od dvou let měl dvouplošníky (dvouřadé brusle), od tří bruslil, od pěti hrál zápasy. Tenis ho učila manželka.V žácích ho dokonce zlákali, když v klubu chyběl jeden hráč, a Milan prohrál v celé sezoně snad jednou. Dobře běhal, porážel i kluky z atletické třídy. Vůbec mu šly veškeré sporty. Tenis nyní hraje tak, že manželka na něj neudělá game. Z hokejistů je téměř nejlepší. Ale vždy to směřoval tak, že tenis bude jen doplňkovým sportem. Hokej ho bavil víc,“ prozradil Hejdukův otec.

Jaký vůbec byl malý Milan? „Nebyl svatý, to ne. Průšvih občas nějaký udělal, poznámku přinesl, ale nic velkého. Ani po stránce kázně ani učení s ním nebyly problémy. Co jsme mu řekli, se snažil udělat. V pubertě to samozřejmě bylo trochu těžší. Ale jinak do dneška, když se s ním bavím, když už nic aspoň se nad tím, co řeknu, zamyslí a neřekne: Vlez mi na záda. To ne.“

Tři noci po baráži jsem nespal

Sám Hejduk starší strávil aktivně na ústeckém zimním stadionu řadu let. „Vedl jsem středisko mládeže. Dorosty, i párkrát áčko. Přišel jsem z Pardubic v roce 1974 a ještě hrál nějakých deset let, možná jedenáct dvanáct.“ Zažil i největší úspěch ústeckého hokeje minulého století. Finále I. NHL s Gottwaldovem. „Doma jsme 0:2 prohráli. Tam jsme vedli, ale dostali blbé góly. Moc nechybělo. Nakonec jsme nepostoupili Tenkrát tu bylo dobré mužstvo a prima parta.“

Trochu podobná situace, již Ústečané zažili v letošní baráži. „Nevěřil bych, že letos spadnou. Tři noci jsem nemohl spát, že to takhle dopadlo, Byl jsem úplně hotový. Pocity jsou podobné jako tenkrát, i když hokej je jiný, rychlejší. Psychicky však stejně náročný, možná nynější baráž o sestup je přeci jen o něco horší. I tenkrát jsme moc postoupit chtěli. Být tu dva tři hráči navíc, mohlo se to povést. Ale už je to dlouho a moc si to nepamatuju, ale byly to vyrovnané zápasy. Jen vzpomínám, že jsme hráli pět a tři. Gól nedali a z protiútoku naopak inkasovali. No, nepovedlo se.“ Podobně jako letos.

„Sledoval jsem všechny zápasy mimo play out. To jsme byli v Americe, navíc v těch utkáních o nic nešlo. Soupeřili s juniory, výsledky nešly brát vážně. A závěr? To pro mě bylo obrovské zklamání. Vyřazení sedmi hráčů, naprosto nepochopitelné v této chvíli. Podezírat je z nekalých způsobů. Spoustu z nich znám a vím, že by to neudělali. Bez nich se to nedalo uhrát a dopadlo debaklem a sestupem do první ligy. I když myslím, že klíčový byl čtvrtý zápas v Boleslavi, kdy otočili z 0:2 a za stavu 3:2 jel Čali sám na branku . Kdyby to býval proměnil, bylo by 2:2 na zápasy a vše mohlo dopadnout jinak. Před baráží jsem byl přesvědčen, že je v klidu přejedeme. Byl jsem se na ně i podívat a musel jsem konstatovat, že jsme měli o dost silnější kádr. Na ledě to však byla věc psychiky, než že bychom na ně hokejově neměli,“ rozebral ústeckou sezonu fanoušek Hejduk starší.

Sám po skončení aktivní kariéry v Ústí trénoval. „Začal jsem s dorostem. Pak jsem udělal trenérskou jedničku. A vedl středisko mládeže. Na trénování mám dobré vzpomínky.“ Avšak syna téměř nikdy v týmu neměl. Jen na zahradě mu připravoval branku, do níž Milan pálil puky.

V helmě jsme Milana našli v posteli

„Milan začal v Ústí přípravce, vždy hrál o rok výš. Uměl vždycky dávat góly. Doma jsme často stříleli. A nemusel jsem ho nijak nutit. Měl to hrozně rád. Jednou třeba dostal rukavice a helmu a my přišli večer do jeho pokojíčku a on v tom spal. V rukavicích, helmu na hlavě. Teklo z něho, ale spal v tom. Hokejem žil. Přišel ze školy, otevřel si pěřinák a střílel do něj. Vzal si židle a kličkoval mezi nohama. Na chalupě měl branku, upevnil jsem mu terče do rohů a furt na ní střílel. Že by se tím vypiloval na kanonýra? Asi to je dané, ale tréninkem se k tomu jistě výrazně přispěl.“

Na žákovských turnajích byl častokrát nejlepší střelec. Do mladšího dorostu působil v Ústí. Pak odešel do Teplic. „Začal tu totiž mít problémy s trenéry. Já trénoval Teplice, které tehdy měly lepší mužstvo. A na mě tu měli blbé kecy, Milan to nechtěl poslouchat. Doma brečel, i když ne přede mnou, ale manželka mi to pak říkala. V Teplicích měl klid..Vyhrál bodování v dorostu. Pak šel do Pardubic. Kdyby zůstal tady, tak nevím, jak by vše psychicky snášel. Poměry byly všelijaké. Ale třeba by se taky prosadil…“

Hejduk nikdy neohromoval fyzickými parametry. „Byl mrňavý. Po deseti kolech vedl bodování. Dostal se do výběru šestnáctky, ale po dvou dnech ho poslali domů. Že je malý. Přijel domů a brečel. Já mu říkal: Nic si z toho nedělej a dokaž jim, že to umíš. Uvidíš, že se vše v dobré obrátí. Přidal v tréninku. Všichni pak říkali, co si s ním udělal, on maká jak bláznivej… No a na další turnaj ho už vzali. Byl nejlepší střelec a pak už se objevoval pravidelně,“ usmívá se Hejduk starší při vzpomínkách na začátky syna v mládežnických reprezentacích.

Tepličtí junioři ale spadli. Věděli jsme, že tam nemůže být jestli chce hrát pořádný hokej. Zkusil se prosadit v Pardubicích, jejichž dorost tenkrát vedl Josef Paleček. „Na prvním tréninku bylo snad 50 hráčů. Říkali jsme si to snad nebude ani hrát, to nebude sranda, ale pak patřil mezi nejlepší. Měl štěstí, že jeho babička tam bydlela sama. Bydlel u ní a byl pod nějakým dozorem. Byl rozumný, nebyly s ním problémy. Ona byla ohromným fanda hokeje. Už když já jsem hrával. Když jsme prohráli, vynadala nám. Její manžel dělal na zimáku. Milanovi pak vyvářela, starala se o něj. Měl zázemí. Kdyby byl na inrtru, mohl sklouznout. V zimě jsme jezdili za ním. V létě zase každý týden on. Vlakem, autobusem,“ vypráví Milanův otec.

Zranil se a udělal maturitu

Pak vše šlo ráz na razit mladý Hejduk se brzy objevoval dokonce v extralize dospělých. „Áčko trénovali pánové Uher se Slavíkem. Jednou mi volali, že by chtěli mladého do áčka. Měl tehdy 60 kilo. Vypadal jako nítěnka. Šel s nimi na letní přípravu, pak na led. Trénoval s lajnou, ve které byl, myslím, Pepa Zajíc. A furt dával góly. Myslel jsem, že ho nechá do konce přípravy a pak vrátí do juniorky. Jenže před sezonou přišli s tím, že s ním chtějí podepsat smlouvu. Bude hrát, volal tehdejší manažer Levinský. Nakonec odehrál docela dost zápasů. Jen ve finále s Olomoucí si urazil rameno. Pak nejel na ME 18. Ale na základě toho měl čas a udělal maturitu.“

„Vůbec byl dobrý student. Chodil na v Ústí na 26. ZŠ. Dobře se učil, nebyl problém ho uvolňovat. Já dělal na zimáku, nebyly potíže pro něho jezdit. Pak šel na gympl na Stavbařku, pak do Pardubic. Tam se jim nelíbilo, že nebude skoro chodit do školy, Nakonec tam otevřeli sportovní gympl a nakonec skončil tam. Na základce neměl potíže, nemusel se učit. Na gymplu už neměl valné známky. Třeba z matiky byl třikrát v škole. Učitelka říkala: To nemůže umět. Dohodli jsme se, aby ho nějak prozkoušela. A nakonec bylo překvapená. Před maturitou se učil. A udělal ji v klidu. Říkala, že všechno uměl.“

Koleno už nevyléčí

V současné době kanonýra Lavin trápí potíže s kolenem. Kvůli nim odmítl možnost zahrát si na mistrovství světa v Kanadě. „Začal s ním mít problémy někdy v patnácti. To nám volal Josef Paleček, že se mu zaseklo koleno. Jeli jsme do Pardubic. V nemocnici mu ho uvolnili. Později se mu to stávalo znova. Kus menisku mu vzali. Začalo mu to však brousit chrupavku. Kolikrát říkal: Vylezu z auta a sekne se mi. Pak cuknu a je dobrý. Jenže mu pak začalo i otékat. Když byla výluka absolvoval v Olomouci i operaci. Pak mu zase otékalo v kempu. Čistili mu to. Má ho nyní zbroušené a dvoucentimetrovou díru v chrupavce. V dopředném pohybu mu až tolik nevadí. Problémy při bruslení však má. Sice to umějí spravit, ale znamenalo by to rekonvalescenci devět měsíců a po podobné operaci se zatím nikdo nevrátil k vrcholovému sportu. Dá se s tím hrát. Hraje s ortézou. Ale Omezuje ho…“

Hejduk je trochu rarita. V Česku hrál nejvyšší soutěže jen v Pardubicích, za mořem pak jen v Coloradu. „Někdy před dvěma lety se spekulovalo, že by ho mohli vyměnit. Líbí se mu tam. Pod horami, navíc více sluníčka jak na Floridě. Zvykl si, našel spoustu známých. Když mu jiné kluby nabízeli lepší podmínky, nechtěl měnit.“

Vrátí se vůbec zpět do Čech, do Ústí? „Dvojčata začnou a rok chodit do školy. Není rozhodnutý. Já mu říkám nespěchej. Ale spíš si myslím já že se nevrátí. Třeba by mohl dělat něco pro klub, skauta… Nevím. Jen tak mě napadlo,“ rozmýšlí Hejduk starší.

A jak mu pomohl Patrick Roy?
„Na jeho prvním kempu v zámoří se deset kluků pralo o dvě volná místa v týmu a v té době řekl Roy do novin, že Milan se mu líbí. Těžklo říct, jestli mu právě tohle pomohlo, ale Roy měl Coloradu slovo…“

„A víte, že měl rád Theorena Fleuryho. Také byl menší postavy. Dokonce si ho psal na hokejku. A nakonec se sešli dokonce na společném pokoji při jeho angažmá v Coloradu,“ prozradil Hejduk na svého syna.

Góly Milana Hejduka než odešel do zámoří:

1982 – 83: elévové B (Ústí nad Labem) 14 branek
1983 – 84: elévové A (Ústí nad Labem) 40 branek
1984 – 85: elévové A (Ústí nad Labem) 161 branek
1986 – 87: mladší žáci (Ústí nad Labem) 144 branek
1987 – 88: starší žáci (Ústí nad Labem) 78 branek
1988 – 89: starší žáci (Ústí nad Labem) 166 branek
1989 – 90: dorost (Ústí nad Labem) 45 branek
1990 – 91: dorost (Ústí nad Labem) 45 branek
1991 – 92: dorost (Teplice) 135 branek (vyhrál bodovaní dorostu v republice)
1992 – 93: junioři (Pardubice) 38 branek (stříbro v extralize juniorů)
1993 – 94: přeřazen do A mužstva (Pardubice) 37 branek (extraliga: stříbro, nejlepší nováček)
1994 – 95: Pardubice 38 branek (celkem)
1995 – 96: Pardubice 40 branek (celkem)
1996 – 97: Pardubice 33 branek (v mistr. utkáních)
1997 – 98: Pardubice 26 branek (v mistr. utkáních)
 
 
Aktuálně na webu

Jiří Severa: Týmový cíl je jasný, postupit do play-off

Ú s t í n/L. - Před tréninkem na ledě jsme vyzpovídali Jiřího Severu, který ve Slovanu začne už... Celý článek

Dorost: Ústí porazilo v přípravě i Benátky nad Jizerou

Benátky n. J. - Ústečtí dorostenci odehráli další přípravný zápas. Na ledě Benátek byli jasně... Celý článek

Po fyzické stránce jsme připraveni dobře, hlásí Jakub Trefný

Ú s t í n/L. - Před prvním vstupem na ústecký led v nové sezóně jsme vyzpovídali zkušenou posilu do... Celý článek

 
Klub  |   Vstupenky  |   A-tým  |   Zápasy  |   Mládež  |   Fanzone  |   Eshop  |   Multimedia  |   Partneři  |   Archiv