01.12.2018 | Anna Kuželová

Autor fotografie: Sporty Ústí

Nemůžeme nestíhat bruslařsky, když soupeř má za sebou dlouhou cestu, mrzí Davídka

Ú s t í n/L. - Do Ústí zavítal Havířov, který na sobě nedal dlouhou cestu vůbec znát, a hned z první střely se dostal do vedení. Další branku viděli diváci v šestatřicáté minutě, kdy zvedl fanoušky ze židlí ústecký Milan Davídek. Hostům však stačilo tři čtvrtě minuty k tomu, aby si vybojovali dvoubrankové vedení. Slovan další gól už přidat nedokázal a na svém ledě podlehl Havířovu 1:4.

První střela, první gól, jak moc to sníží to úvodní nasazení týmu?
„Bohužel tohle se musí v zápasech pohlídat, vždycky vstup do utkání je důležitý. Nemůžeme vstoupit do utkání takovýmto způsobem, zvlášť když soupeř je sedm hodin v autobuse.“

Vy jste srovnával na 1:1, jak jste branku vstřelil?
„Abych řekl pravdu, tak vůbec nevím. Šlo to mezi nohy, padlo to tam a jsem za to rád.“

Srovnali jste na 1:1, ale pak jste dvěma brankami nechali Havířov utéct, to zamrzí, zvlášť, když jste se na ten srovnávací gól nadřeli…
„Po tom srovnání jsme si to měli pohlídat, nevím, kolik bylo do konce druhé třetiny, ale určitě se mělo dohrávat za nerozhodnutého stavu. Měli jsme si to udržet a ve třetí třetině na ně vlétnout. Tohle se nesmí stávat.“

Měli jste velké množství šancí, většina však šla buď mimo nebo byla zblokována. Je potřeba si na tohle třeba dávat příště větší pozor, protože střel bylo dost…
„My se v poslední době v koncovce trápíme, vypracujeme si dost šancí a nedaří se nám to proměnit.“

Co utkání rozhodlo?
„Neměli jsme vůbec nasazení, soupeře nemůžeme nestíhat bruslařky, když má za sebou dlouhou cestu.“

Nemůže to být i tím, že jste rychle inkasovali, byli jste najednou zakřiknutí a neměli takové nasazení?
„Tohle si nemyslím, zápas začíná a končí po siréně a tohle se nám stávat nemůže.“

Po jednom souboji jste zůstal ležet v rohu kluziště, máte krvavý šrám pod okem. Co se stalo a jak moc je to vážné?
„Vážné to vůbec není, možná ráno budu mít monokla. (smích) Vyplavala tam něčí hokejka, vůbec nevím, zda byla spoluhráče nebo protihráče, ale to k hokeji patří.“

Dostal jste se pak do takové malé šarvátky, bylo to v závěru vyhrocené?
„Každý zápas je vyhrocený, někoho se snažíte třeba trošku vyhrotit, dostat pod tlak, ale nebylo to nic vážného.“

Chtěl jste tím třeba i nabudit tým, aby se zvedl a ještě zabojoval?
„Samozřejmě, ty šance jsme ještě měli. Bylo to 1:3, což je hratelný výsledek. Ještě jsme nic nezabalili.“