Ač se to nezdá, Jan Čaloun je jeden
z nejméně doceněných českých hokejistů. Ještě neměl osmnáct, když v roce
1990 doslova vlétl do naší nejvyšší soutěže v dresu Litvínova. Hned v první
sezoně skončil třetí v klubovém kanadském bodování, když před ním byli
jen dnešní hvězdy NHL Robert Lang a Josef Beránek. Až za ním tehdy skončili
např. Martin Ručínský a Petr Rosol. Jeho druhá sezona byla ještě úspěšnější
než ta první, v klubovém kanadském bodování jej předstihl už jen Kamil
Kašťák, za ním skončili takoví hráči jako Prorok, Lang, Kysela, Alinč a
Šlégr.
V roce 1992 jej draftovalo San Jose Sharks, ale Čaloun ještě dvě sezony zůstal v Litvínově, aby v každé sezoně vyhrál kanadské bodování klubu. Navíc 25.9.1992 se mu povedl do té doby nevídaný kousek, vstřelit v jednom zápase šest branek. Probíhalo čtvrté kolo posledního ročníku FHL, Litvínov hostil Kladno a byl v té době po šesti výhrách na prvním místě tabulky, Kladno bylo spolu se Spartou na 4.-5. místě. Byl to souboj kanonýrů Čaloun - Mach, oba dali v předchozích zápasech 5 branek. Čaloun nastoupil na pravém křídle druhého útoku Chemiků, s Kyselou a Prorokem. První gól v vstřelil v 23. minutě, dával na 3:1. V 27.min dával na 5:3, 29.min na 6:3, 45.min 7:3, 53.min 8:4 a 56. min 9:4. Čaloun tedy dal šest branek, včetně jednoho čistého hattricku za šest minut, vrchním nahrávačem mu byl Kysela - 4 nahrávky, Prorok 2. Celkově dal 6 gólů za 33 minut, což je další rekord. Obětí se mu stal Martin Chlad, protože Kameš, který nastoupil v kladenské brance od začátku, odstoupil už po první třetině. Podobný kousek provedl už jen Petr Čajánek, který 3.3.1998 vstřelil 6 branek Opavě (celkové skóre 10:2 pro Zlín).
V té době měl
Jan Čaloun za sebou vystoupení v reprezentačním dresu, ale před jistotou
působení v Evropě přednost nejistotě zámoří a odešel do USA. Začal na farmě
San Jose v Kansas City (IHL), ale přestože dvakrát po sobě vyhrál kanadské
bodování klubu (kde mu byli spoluhráči další známí hokejisté: Čerbajev,
Tancill, Kroupa, Michal Sýkora), do prvního týmu Sharks ze pořádně neprosadil.
A to i přesto, že ze svých prvních čtyř střel na bránu v zápasech NHL vstřelil
čtyři góly. Sezonu 96-97 strávil v Kentucky (AHL), samozřejmě vyhrál kanadské
bodování, ale do NHL se podíval jen na dva zápasy a po sezoně se tedy rozhodl
prozatím svou zámořskou anabázi ukončit a přesídlil do Evropy, přesněji
do finského týmu IFK Helsinky.
Na začátku jeho
působení měl mírné zdravotní problémy, ale potom se rozehrál k velkým výkonům
a překvapil nejen finské fanoušky. Sice mu občas vyčítali, že do hry nedává
celé srdce, ale svými vynikajicími bruslařskými a střeleckými schopnostmi
je přesvěčil. IFK Helsinky sice vyhrál finský titul, ale Jan Čaloun, přestože
v play off zaznamenal 18 bodů, podle finských fanoušků nebyl ve své kůži
a naznačil, že by nemusel být typem hráče, který unese stresující zápasy
kdy jde o všechno. V celkovém hodnocení byla sezona ale vynikající a Čaloun
byl vybrán do All Stars finské SM-liigy.
Všechny kritiky
ale Čaloun umlčel v loňské sezoně. Jeho 81 bodů v základní části znamenalo
nejvyšší počet, jaký kdy cizinec ve finské lize zaznamenal. Pamatujete,
jaké číslo měl v roce 1999 Čaloun na MS v Oslo na svém českém dresu? Byl nejzářivější
hvězdou finské ligy a ani nevadilo, že HIKF dosáhl pouze na stříbrné medaile.
Jediná kaňka na jeho působení ulpěla v posledním semifinálovém zápase,
kdy Čaloun udeřil hokejkou při odchodu do šatny do plexiskla, to se vysypalo
a málem zranilo nějakého diváka. Jan byl za tento incident potrestán
zákazem startu v prvním finálovém zápase.
V sezoně 1999/2000 začal Čaloun opět ve velkém stylu, po polovině sezony vedl v kanadském bodování a byl i nejlepší střelec, těsně následován Kai Nurminenem a Jaroslavem Bednářem. V době kolem vánoc jedna finská televizní stanice vyhlašovala soutěž o nejlepší hráče finské ligy a tito tři a spolu s nimi vynikající nahrávač Jane Ojanen byli nominováni na nejlepší útočníky. Všeobecně se předpokládalo, že cenu dostane Čaloun, ale nakonec ji získal Jaroslav Bednář. Čalounovi možná malinko uškodila epizoda ze zápasu SaiPa - HIFK, kdy strávil celou třetí třetinu v kabině s trenérem Lehkonenem. Těsně před koncem základní části finské ligy Čaloun ztrácí 6 bodů na lídra kanadského bodování Nurminena, ale to jen díky tomu, že chyběl asi deset zápasů pro zranění nohy na špatném ledě. Podle mínění finských fanoušků je však Čali bezkonkurenčně nejlepším hráčem finské ligy a San Jose může jen litovat, že jemu a jeho kamarádoví Ville Peltonenovi nedalo nikdy v NHL pořádnou šanci.
A nakonec reprezentace.
To, že Čaloun patřil do zlatého týmu z Nagana,
snad ani připomínat nemusím, přestože na OH odehrál pouze 3 zápasy a pak
jej kvůli zranění ze sestavy vytlačil Milan Hejduk. Mimochodem, kapitola
Jan Čaloun & reprezentace je až neuvěřitelně plná smůly v podobě nejrůznějších
zdravotních problémů a tak Čaloun má "už jen" titul mistra světa z MS 1999. A taky ještě titul mistra světa v hokejbale, který Čaloun dříve hrál
docela intenzivně, ale v současné době s ním i kvůli zdraví přestal.
V roce 2000 se vydal na další zámořskou štaci, tentokrát do Columbusu. V dresu Modrokabátníků však odehrál pouze 11 utkání, v nichž si připsal tři asistence. Pak měl nabídky ze Švýcarska a Švédska, ovšem hráč dal přednost návratu do známého prostředí v Helsinkách. V dresu IFK nastupoval v prvním útoku s Jaroslavem Bednářem, ovšem sezónu v klubu nedohrál. Mužstvu se přestalo dařit, nepanovala v něm zdravá atmosféra a Čaloun to odnesl vyřazením ze sestavy. To měl nasvědomí trenér Matikainen. Následoval přestup do Blues Espoo, kde Čaloun strávil tři roky. Zejména druhý rok se mu vydařil, pohyboval se na čele kanadského bodování celé soutěže a byl pro svůj tým nepostradatelným hráčem. Přesto v loni neskončil v klubu v dobrém. Po problémech s generálním manažerem Ruutum těsně před play-off v klubu skončil. v té době už byly uzavřené přestupní termíny, takže pro Čalouna skončila i celá sezóna. Letošní sezónu začal v Rusku, kde však ani v Čerepovci ani v Novosibirsku nedostal pořádnou příležitost se ukázat, odehrál pouhých pět utkání. Formu však měl, což potvrdil po přestupu do Litvínova, kde dal v pěti utkáních osm branek a táhl první řadu.
Čaloun pro nás v roce 2000 upřesňoval některá fakta o sobě a některé události své kariéry:
Ješte bych chtěl napsat něco o tom, jak je v tom článku o Finsku, konkrétně o Play Off, kdy jsme vyhráli titul! Vše je pravda, že jsem nasbíral 18 bodů v tom Play Off, že jsem nezískal ani jeden bod ve finále! Ale těch 18 bodů jsem získal pouze v šesti zápasech a musím říct, že to byla právě naše pětka, která dovedla IFK do finále! Ta pětka se skládala ze ctyř cizinců a jednoho Fina, mimochodem to byl Jarko Ruutu, který ten rok odehrál jeho nejlepší sezonu za IFK! Ale proč to všechno píši??? Trénoval nas trenér, který se jmenuje Raimo Sumannen, a ten vždy využil příležitosti, jak poslat dolů nějakého cizince! Bohužel právě v tom už zmíněném finále, kdy se naší pětce už tak moc nedařilo, tak začal rozhlašovat, že cizinci nemohou hrát stresující utkání a hlavně se pustil do mne! Vybral si k tomu tu nejsrabáčtější cestu a to jsou noviny! Byl to právě on, kdo mne přestal stavět loňskou sezonu, když jsem začal atakovat rekord finské ligy a kdy jsem srovnal jeho rekord! Jsem tady třetí rok, už jsem tady neco zažil, ale nejvíce se pobavím právě u toho, kdy Fin začne o někom říkat, že nezvládá stresové situace! Jsou to právě oni, kteří jsou podělaný až za ušima když o neco jde! Pro příklad nemusíme chodit daleko, poslední MS ve finále proti ČR v prodloužení na ledě nebyl vidět jediný FIN! Všichni čekali na modré čáře a jen koukali co se stane, až ujel Jan Hlaváč a bylo po všem!
To je zatím vše a jak je vidět i v hokejovém životě je člověk jednou nahoře a jednou dole! Ahoj Honza!
V březnu 2000 zpracoval Michal Berg, s použitím www.hifk.fi, www.hockeydb.com, www.sm-liiga.fi, časopisů Hokej a Gól. V prosinci 2004 doplnil David Schlegel.
Za pomoc děkuji: Ivo Dostál, Jani Marko Laitala a hlavně Jan Čaloun.
Kompletní Čalounovy statistiky a hromadu obrázků (z nichž některé vidíte na této stránce) a vůbec vše o něm (v angličtině) můžete najít zde: http://www.sundances.net/caloun/.
Obránkyně Slovanu Veronika Hujová a brankářka Veronika Ortová obdržely nominaci na reprezentační akci žen U16 - Turnaj čtyř zemí, který se uskuteční ve dnech 17. – 22. dubna 2024 ve Švédsku. Kromě naší reprezentace se Turnaje čtyř zemí zúčastní také Švédky, Finky a Švýcarky. Děkujeme za skvělou reprezentaci našeho klubu.
4. třída Slovanu o víkendu získala na turnaji vítězů CCM Malé ligy v Plzni 3. místo. Celorepubliková soutěž CCM Malá liga, která se hrála od září 2023 do března 2024 pořádala o víkendu finálový turnaj, kterého se zúčastnily vítězové skupin. HC Slovan Ústí nad Labem postoupil ze své skupiny jako vítěz a postupně se utkal s HC Bílí Tygři Liberec, Wolves Plzeň a BK Havlíčkův Brod. Ve velice vyrovnaných zápasech nakonec ústeckým mladíkům uteklo stříbro o jediný gól. Součástí turnaje vítězů byly i dovednostní soutěže, kde naši čtvrťáci získali ze šesti disciplín, hned čtyři 1. místa. Dětem a realizačnímu týmu děkujeme za skvělou reprezentaci klubu a města.
Ú s t í n/L. - V letošním roce proběhne opět Hokejové soustředění mládeže 2024. Pevný termín soustředění je stanoven na 11. 08. - 16. 08. 2024.
