Ú s t í n/L. - Adam Šaffer rozhodně není ústeckému publiku neznámý. První hokejové krůčky zaznamenal právě na severu Čech. Už ve čtrnácti letech, ale odešel do Prahy, kde nastupoval za dorost a juniory Slavie. Vyzkoušel si, jak se hraje hokej v zámoří. A po návratu do Čech se v každé sezóně kromě posledních dvou a té, v níž získal se Slavií titul, objevil i v dresu Ústeckých Lvů. „Jednu dobu jsem tu byl i déle a to se mi tu dařilo nejvíc, dal jsem nějaké góly, byla tu dobrá parta a celkově se dařilo, takže vzpomínky na Ústí jsou pozitivní,“ přikyvuje útočník, který se vrátil hrát extraligu domů.
V roce 1998 jste odešel do Kanady, kde jste hrál za London Knight. Vydržel jste tam dva roky. Jak vzpomínáte na tohle angažmá? Dalo Vám to něco?
Bylo to parádní, super zkušenost. I když jsem byl v osmnácti letech tak daleko od rodiny, dalo mi to spoustu nových zkušeností, náhled na život, naučil jsem se perfektně řeč a trochu jsem přičichnul k tvrdšímu stylu hokeje, k té fyzické hře, kterou tam praktikují už od žáků nebo od dorostu. Zocelilo mě to, trochu dřív jsem dospěl.

Vrátil jste se zpátky do Slavie a začal jste dostávat prostor v extralize. Přesto jste spoustu zápasů odehrál na střídavý start v Ústí...

No, já jsem se vrátil v roce 2000 a Slavie už tenkrát měla postavený mančaft. Myslím, že se mi ze začátku dařilo, ale pak mě poslali na rozehrání do Ústí do první ligy. No a pak někdy v listopadu, v prosinci si mě stáhli zpátky a tu sezónu jsem dohrál snad celou tam. Ale s těmi střídavými starty to takhle bylo asi tak dva, tři roky. Vždycky jsem začal tam, pak na pár zápasů sem. Tam bylo docela těžký se prosadit, protože měli dobrý mančaft, takže jsem si občas šel zahrát za Ústí. Jednu dobu jsem tu snad byl i déle, to se mi tu dařilo asi nejvíc, dal jsem nějaký góly, byla tu dobrá parta a celkově se dařilo, takže vzpomínky na Ústí jsou pozitivní.


Jak vzpomínáte na historický titul se Slavií?
To byla paráda. Celá ta sezóna byla fantastická. Hrál jsem celý rok včetně play-off. Měl jsem sice trochu jiný úkoly, ale hrál jsem a užil jsem si to perfektně. Někomu se to nepodaří za celou kariéru a mně se to podařilo ve třiadvaceti letech - nevím, jestli je to dobře nebo špatně, ale určitě to bylo parádní.

Říkalo se o Vás, že jste tenkrát řídil oslavy...
Ježiš… (smích) Když to vezmu takhle zpátky, tak jsem se tenkrát víc bavil, než jsem se soustředil na hokej. Řídil oslavy? No, bylo nás tam víc - Radek Duda, i Anty se připojil. Celá parta byla parádní a ty oslavy jsme si užili. Ale vyloženě říct, že jsem to řídil? Tak jo, když teď nějak zapátrám, tak asi jo, ale vyplynulo to ze situace, byl jsem mladý a užíval jsem si to.

Vy jste byl na Slavii i něco jako DJ, pouštěl jste hudbu. Co po Vás Slávisti chtěli nejčastěji hrát?
No, to taky… On pak odešel Honza Snopek, ten se předtím staral o rádio, a já jsem seděl skoro nejblíž, měl jsem nějaký CD, a tak to z toho vyplynulo. Tenkrát chtěli různý český písničky - Michal David, hodně letěli Kabáti, občas jsme to okořenili písničkami z novější éry, což těm zkušenějším třeba moc nevonělo. Ale tohle všechno je taková nálepka, já si to tenkrát užil a bylo to fajn. Ale nebylo to tak, že bych si řekl, že chci v kabině tuhle roli plnit, to ne. Někdo to dělat musí, já mám hudbu rád a seděl jsem nejblíž.

Takže jste neměl podobnou roli i v dalších klubech?
No, oni se pak snažili. Vždycky řekli: Šaffi, přines nějaký cédéčko. Ale potom už v Litvínově nebo v Plzni tohle nebylo. Tam kluci měli svojí hudbu nebo se poslouchalo rádio. A já už jsem se taky snažil spíš soustředit se na hokej a ne na tyhle blbosti okolo. Přeci jenom to uteklo rychle a člověk si pak uvědomí, že jsou důležitější věci než hudba v kabině.

Následující sezónu po titulu jste na Slavii začínal jako kapitán mužstva…
Ježiš, to ne. To bylo jenom v srpnu. Starší hráči dostali volno, hráli za nás junioři, já tam byl v podstatě nejstarší, tak mě na nějakým přáteláku udělali kapitánem, ale pak jsem to hned vrátil.

Mužstvu se ale pak moc nedařilo a přišel přesun do Plzně, která se taky trápila...Jak vzpomínáte na plzeňské angažmá?
Plzeň Vás potom uvolnila do Ústí…
Na tom se podepsala výluka v NHL tím, že byl přetlak hráčů. Já nejdřív měl hrát, ale pak se tam začaly rýsovat posily z NHL a ta volba padla na mě. Ozvalo se Ústí, jestli bych sem nešel, a já jsem souhlasil, protože tady jsem aspoň pravidelně hrál.

Sehrálo v tom roli, že generální manažer Ústí je Váš bratr? Neměl jste obavy z reakcí fanoušků?
To jsem tenkrát nějak neřešil, i když nějaký hlasy tady byly. Kdo bude chtít mít nějaký řeči, tak je má. Brácha je tady a ví, co ode mě může čekat, což je vlastně pozitivum pro něj. Ví, že do toho dám 100% jak za mě, tak za něj i za tým. Ale narážky budou asi vždycky.

Následovalo působení v Litvínově. Jak jste byl spokojený tam?
S Litvínovem jsem se domluvil na poslední chvíli. Myslel jsem, že půjdu zpátky do Plzně, ale ta neměla zájem. Byl jsem rád, že mi Litvínov dal šanci hrát extraligu. Vzpomínám na to jenom v dobrém. Do Litvínova jsem se jezdil koukat jako malej na velkej hokej, takže to na mě působilo skvěle, když jsem tam mohl hrát.

<Do Plzně si Vás pak vedení povolalo ještě jednou... Čekal jste, ze by to mohlo přijít?
Mně zrovna končila smlouva a chtěl jsem zkusit angažmá v zahraničí. S agentem jsme se dohodli, že by to mohlo vyjít. Nějaký klub už se ozval, vypadalo to, že na sto procent půjdu tam, takže jsem Plzeň odmítnul. Ale to Finsko nevyšlo, akorát jsem dostal zkoušku na 14 dní v IFK Helsinki, ale pak jsem se stejně dozvěděl, že už mají náhradu, že tam šlo jen o záskok za zraněný hráče. Takže ať bych zahrál sebelíp, tak bych tam stejně nezůstal. Tak jsem se vrátil do Čech, už jsem byl skoro domluvený s bráchou, ale Plzeň si mě vyžádala zpátky.

Teď přicházíte do extraligového Ústí už jako kmenový hráč a ne na záskok. Jaké cíle jsou podle Vás reálné pro nováčka nejvyšší soutěže?
První sezónu určitě záchrana. Mohli bychom hrát dobrý hokej a s trochou štěstí myslet i trochu výš, ale zatím je prioritou záchrana.

Jak si nadcházející sezónu malujete Vy? Jaké jsou Vaše osobní cíle?
Být co nejvíc platný pro tým. Vždycky jsem říkal, že když člověk dává góly, ale mužstvu se nedaří, tak je to na nic, i když to někoho může těšit, ale hokej je týmová hra. Já bych si přál, abychom hráli dobrý hokej a udrželi se. A osobní cíle - dát nějaký góly, ukázat lidem tady i okolo, že ten hokej hrát umím, umím dát nějakýho góla, umím dobře trefit hráče, padnout do střely, atd. Hrát na sto procent a čekat, co vyjde.

Sdílet článek na sociálních sítích

Nejnovější články

  • Obránkyně Slovanu Veronika Hujová a brankářka Veronika Ortová obdržely nominaci na reprezentační akci žen U16 - Turnaj čtyř zemí, který se uskuteční ve dnech 17. – 22. dubna 2024 ve Švédsku. Kromě naší reprezentace se Turnaje čtyř zemí zúčastní také Švédky, Finky a Švýcarky. Děkujeme za skvělou reprezentaci našeho klubu.

  • 4. třída Slovanu o víkendu získala na turnaji vítězů CCM Malé ligy v Plzni 3. místo. Celorepubliková soutěž CCM Malá liga, která se hrála od září 2023 do března 2024 pořádala o víkendu finálový turnaj, kterého se zúčastnily vítězové skupin. HC Slovan Ústí nad Labem postoupil ze své skupiny jako vítěz a postupně se utkal s HC Bílí Tygři Liberec, Wolves Plzeň a BK Havlíčkův Brod. Ve velice vyrovnaných zápasech nakonec ústeckým mladíkům uteklo stříbro o jediný gól. Součástí turnaje vítězů byly i dovednostní soutěže, kde naši čtvrťáci získali ze šesti disciplín, hned čtyři 1. místa. Dětem a realizačnímu týmu děkujeme za skvělou reprezentaci klubu a města.

  • Ú s t í n/L. - V letošním roce proběhne opět Hokejové soustředění mládeže 2024. Pevný termín soustředění je stanoven na 11. 08. - 16. 08. 2024.

Hlavní partneři

Významní partneři

Mediální partneři

Partneři mládeže