Přišel zachránit ústecký Slovan a povedlo se mu ho oddlužit. Přesto Jiří Zdvořáček o víkendu skončil ve funkci jednatele HC Slovan Ústí nad Labem. Nejen o tom, co ho k tomu vedlo, ale i o náročné misi, kterou v klubu zažil, se rozpovídal pro Ústecký Deník.

Stavební inženýr, jenž pochází z hokejové rodiny, má k ústeckému Slovanu vřelý vztah. I proto do něj v roce 2013 vstoupil s cílem zachránit předlužený klub. Na konci března 2014 byl zvolen předsedou představenstva dnes již zaniklé akciové společnosti HC Slovan Ústečtí Lvi, od srpna téhož roku je jednatelem a společníkem v nově vzniklé společnosti Hokej Ústí nad Labem s.r.o., kde má třináctiprocentní podíl. Hokejem se celý život zaobíral též jeho otec, který byl i předsedou oddílu HC Slovan, jeho bratr, který pracoval 15 jako vedoucí mužstva v mládežnických kategoriích. Hokej hrají také oba jeho synovci. Je ženatý, má 10 letou dceru.

Vy jste stál u zrodu společnosti Hokej Ústí nad Labem s. r. o., nástupce zaniklé akciové společnosti, která se potýkala s obřími dluhy. Jak dlouhou cestu Slovan za těch pět a půl roku ušel a jak náročná byla?

Byla velmi náročná. Rozhodně by bylo jednodušší nechat hokej padnout do Krajského přeboru a vrátit se do 1. ligy zpět. To by ale hráči, kterým se dlužilo, přišli o veškeré peníze. A to jsme já, Vladimír Evan a ani pan Hagan nechtěli.

Co vás tedy čekalo?

Nejprve jsme museli od května do srpna roku 2014 oddlužit všechny hráče. Ten dluh byl cca 10 milionů korun. Vzpomínám si například, jak jsme sedli s Vláďou Evanem do auta, vzali 200 tisíc v hotovosti a jeli do Českých Budějovic za hráčem, kterému se dlužilo. Tam jsme mu nabídli, když přistoupí na splátku 50 %, tak mu ty peníze vyplatíme hned na dřevo. Ten hráč se nám vysmál a my jeli zase s nepořízenou zpět. Ale to byla spíš výjimka, většinou nám hráči vyšli vstříc a snížili dlužnou částku. V té době pomohl klubu nesmírně pan Milan Hagan, bez jeho peněz by se to mně s Vláďou Evanem nepovedlo. Trochu s ironií pak vzpomínám na titulek ve sportu – Čaloun zachraňuje Ústí. Jeho přínos a úloha byla v klubu vždy nulová nebo spíš mínusová a pouze mediálně nafouklá. Ale to už je taková doba.

To ale, předpokládám, není všechno...

Další krokem bylo nákladově Slovan zefektivnit. Za akciovky se tady vše neskutečně přeplácelo, zboží, služby, výzbroj, dresy, lidi - počínaje pokladní na lístky, manažery konče. Museli jsme přesvědčit lidi, aby si zvykli na daleko menší, ale adekvátní odměnu, což bylo velmi těžké. S řadou lidí jsme se taky proto rozloučili. Dále jsme se museli vyrovnat s nepřízní sponzorů, kteří se od Slovanu po krachu akciovky odvrátili. Některé jsme časem přesvědčili k návratu, někteří se nevrátili dodnes.

Což se odráželo i na sportovních výsledcích, že?

Dnes už hospodaříme poslední dva roky v kladných číslech, což já považuji za obrovský úspěch. Ale sport se hodnotí podle sportovních výsledků, takže toto nikoho nezajímá. Ty výsledky jsou ale špatné až poslední tři roky. Předtím jsme skončili osmí, čtvrtí a šestí. Špatné výsledky se dostavily poté, co jsme museli po odchodu generálního sponzora snížit rozpočet. Pokud bychom rozpočet udrželi, tak bychom hráli dál o podobné příčky. Ale klub by se zase začal zadlužovat, což já nikdy nechtěl připustit.

Jak jste vnímal tlak fanoušků a celkově sportovní veřejnosti, která hokej mnohdy pranýřovala, kde mohla?

Strašně špatně. Když vidíte vláčet Facebookem své příjmení, tak je vám do breku. A za co? Za to, že nechci, aby tu skončil hokej? Proč z těch kritiků nikdo nepřijde a nejde to dělat? Nakonec jsem to musel přestat číst, jinak bych to nedal. Já mám zaměstnání v úplně jiném sektoru, takže jednatelství ve Slovanu pro mě není živobytí.

Letos jste prý tuto funkci dělal dokonce zadarmo...

Ano, jen pro dokreslení, když mi letos nevycházel rozpočet, tak jsem si na celou sezónu škrtl můj plat, takže třeba letos to dělám zadarmo. A škrtl jsem si plat 20 tisíc měsíčně, jen pro úplnost, aby si někdo nemyslel, že jsem bral sto tisíc. Vždyť má každý možnost toho jednatele dělat. Ať přijde, představí svou vizi, a já pro něho na valné hromadě zvednu ruku, stejně tak i ostatní. Zdeněk Svěrák řekl: „Společnost si pod pojmem demokracie myslí, že nemusí být slušná.“ Já se pod to plně podepisuji a ve vedení Slovanu jsem si to ověřil.

Před dvěma lety se vám povedlo klub úplně oddlužit, přesto nenastalo zlepšení na sportovním poli, co je podle vás hlavní příčinou?

Špatné sportovní výsledky jsou odrazem nízkého rozpočtu v příjmové části, což se nejvíce projevuje v nízkém budgetu na hráčský kádr. Největší problém spatřuji v absenci generálního sponzora, kterého se nám po odchodu Palírny U Zeleného stromu nepodařilo zajistit. Já jsem si za mého působení vytvořil jeden svůj citát: “Peníze ve sportu Ti automaticky nezaručí úspěch, ale bez peněz úspěchu ve sportu nikdy nedosáhneš.“ Pokud máte více peněz, dovolíte si kvalitnější hráče a tím se dostaví kvalitnější výsledky. Není to automatické, ale bez této rovnice to ve sportu nejde.

Kolik podle vás ústeckému hokeji chybí, aby se mohl vrátit tam, kde byl pár sezón zpět?

Slovanu nechybí moc, odhaduji to tak na 3 miliony korun navíc a budeme hrát každý rok play-off. Současný management ale více peněz než je letošní rozpočet (14 milionů korun, pozn. redakce) sehnat neumí. Proto jsem se rozhodl po Vláďovi Evanovi rezignovat i já. Dáváme šanci všem kolem nás příjmovou část rozpočtu pozvednout. A kdo to dokáže, nechť Slovanu vládne. Teď mluvím jako třináctiprocentní vlastník klubu.

Proč se klub nevydal cestou vlastních odchovanců nebo jiných talentovaných hráčů třeba i z druholigového Děčína a dalších okolních měst?

Chtěli jsme tady udržet 1. ligu a s hráči, které jmenujete, to nejde. Někdo namítne, že se tři roky nesestupovalo. Ale to bychom hráli celou tu dobu beznadějně poslední místo a lidi by nás sežrali zase.

Ale ani spolupráce s extraligovými kluby nenese úplně ovoce...

Souhlasím, ani cesta spolupráce s extraligovými kluby není cesta. Tato spolupráce je výhodná vždy na jednu stranu. Asi sami víte na kterou. Navíc, to co s námi provedly extraligové kluby koncem ledna, kdy si z nás udělaly trhací kalendář, to bylo silné kafe i pro mě.

Můžete uvést konkrétní příklad?

Nikdy nezapomenu, když nám Karlovy Vary sebraly Vildumetze během zápasu v Prostějově. Během druhé třetiny jsem měl telefon do hlediště z Varů a třetí třetinu už Vildumetz nehrál. A to nás čekal ještě druhý den zápas ve Frýdku.

Nebyla ve hře třeba myšlenka zapojit se do Projektu Dukla jako Litoměřice?

Nebyla a narovinu řeknu, co si myslím. Projekt Dukla je jeden velký podvod na ostatní mužstva 1. ligy. A víc to nebudu raději rozvádět.

Jako důvod své rezignace jste uvedl impuls k případnému vstupu nového investora. Proč si myslíte, že by se to nemohlo podařit, když jste byl ve funkci vy?

Jak jsem již řekl, já nového generálního partnera přivést neumím. Zkoušel jsem to neúspěšně tři roky. Ten, komu se to povede, ať klub vede a řídí. Samozřejmě, pokud by si nový generální partner vybral mě, tak je to něco jiného. Ale já opravdu na funkci jednatele nelpím. Já jsem si své profesní ego uspokojil již plně v jiném oboru (úsměv).

S ústeckým hokejem vás jistě pojí vřelý vztah, klub jste slíbil předat bez dluhů. Co když se přivést nového sponzora nepodaří ani vašemu nástupci? Nemáte strach o zdejší hokej?

Mám a velký. Pokud tady hokej bude před zánikem, tak jako srdcař Slovanu se do dění opět vložím. Ale teď jsou na tahu všichni ostatní. Pokud se nenajde nikdo, kdo klub převezme a bude hrát důstojnou roli v 1. lize, tak si myslím, že je lepší jít do druhé ligy a jít cestou odchovanců a hráče si vychovat. Ale to je cesta minimálně na pět let. A já si myslím, že Ústí nad Labem sluší minimálně liga první.

Klub sice dostal slušnou finanční injekci od města, ale někteří lidé nastiňovali i černé scénáře týkající se prodeje prvoligové licence. Jak to vidíte vy?

Rozhodně bych to nenazýval injekcí od města. Je to každoroční příspěvek, který je zahrnutý do rozpočtu. A mimochodem, myslím si, že příspěvek od města je adekvátní. Na město nadávat hokej rozhodně nemůže. Prodej licence je teď velmi předčasný, je to téma až tak třeba na květen. A do té doby bude třeba jasno o další budoucnosti v 1. lize.

V této sezóně skončil ve Slovanu váš synovec Martin Zdvořáček, v posledních týdnech pak celá řada dalších hráčů, kteří šli třeba i do nižších soutěží v Německu. Mělo to nějakou souvislost s vaší rezignací?

Ne. Slovan jsem přišel před šesti lety zachránit, protože jsem se na něj 30 let koukal z tribuny, a protože jsem usoudil, že mu mám co vrátit za ta krásná léta zábavy. No a nakonec se z toho vyvrbila šestiletá mise.

Rozhodl jste se k rezignaci impulzivně nebo jste se rozmýšlel déle?

Já byl rozhodnut, že skončím už po rezignaci Vládi Evana. Ale dohodli jsme se, že to oznámím až po ukončení přestupového termínu, aby nám houfně neodešli hráči. Že se tak nakonec stejně stalo, je již věc druhá.

Odskočme na chvilku od Slovanu, vy jste se věnoval i hokejbalu, spjatý jste i s futsalovým Sokolem Ústí nad Labem, budete mít tedy na tyto sporty nyní více času?

Určitě budu, ale to je úplně jiná kapitola. Zde jde především o zábavu. Futsal máme 30 let jako parta kamarádů a tak to i zůstane. Žádné výkonnostní cíle si nedáváme. Pro mě je to hlavně relax. Stejně tak jako hokejbal, když se chodím koukat na své dva synovce.

Je nějaká šance, že se objevíte v managementu jiného sportovního klubu, nebo jste Slovanu kývl čistě z důvodu, že je vaše rodina spjata z hokejem?

V žádném případě. Do Slovanu jsem vstoupil pouze proto, že hokej a Slovan miluji. Takže kdybych se vrátil, tak zase jen do Slovanu.

Co když se klubu nepodaří nalézt vašeho nástupce?

Když se nepodaří nalézt nástupce mého a Vladimíra Evana, tak se budu snažit Slovan zase zachránit. Ale předem říkám, na úkor ambicí.

A naopak, pokud opravdu k poslednímu dubnu skončí vaše působení ve Slovanu, předpokládám, že budete sledovat ústecký hokej i nadále...

Pokud skončím a Slovan bude fungovat dál, ideálně v 1. lize, tak mě na tribuně zimáku určitě uvidíte.

Sdílet článek na sociálních sítích

Nejnovější články

Hlavní partneři

Významní partneři

Mediální partneři

Partneři mládeže