Ú s t í n/L. - Ústecký hokej není jen o současnosti. Mládežníci Slovanu navazují na dlouholetou tradici tohoto sportu pod hradem Střekovem. V seriálu "Psali historii" budou vybraní bývalí hráči hlavního týmu vzpomínat na své působení v Ústí nad Labem. Prvním hostem je Vlastimil Davídek, který v dresu Slovanu působil v letech 1974 - 1993.
Davídek v Dresu Dukly Liberec

Prostějovský rodák se na sever Čech v roli hokejisty podíval ještě dříve, než byl součástí ústeckého týmu. „První moje setkání s městem Ústím nad Labem bylo v době, kdy jsem sem přijel jako voják Dukly Liberec, kde jsem byl na vojně. Proti Ústí jsme hráli v Povrlech a já jsem z toho byl překvapený, protože kluziště nebylo zastřešené. Kluci ze Slovanu mi říkali, že právě probíhá rekonstrukce zimního stadionu, který dostane střechu.“

Přestavba hokejového hřiště na uzavřenou moderní arénu trvala tři roky. Započata byla roku 1969 a zdárně ukončena 1971. Za velkého diváckého zájmu následovala řada přátelských utkání, která sloužila jako "kolaudace" ústeckého hokejového stánku. Vlastimil Davídek se této akce, stále ještě v trikotu soupeře, účastnil. „Tehdy jsme přijali pozvání Slovanu k sehrání přátelského utkání, a tak jsme s týmem Dukla Jihlava přijeli do Ústí a odehráli jsme tady proti místním zápas." Za tým z Vysočiny nehráli žádní neznámí hráči. Přesný opak je totiž pravdou. „Jen namátkou byli v týmu Holíkové, Klapáč, Augusta, Suchý, trenéři pánové Pitner a Neveselý. Hokejisté to byli skvělí, mnozí z nich mistři světa.“

Abychom našli důvod příchodu Vlastimila Davídka do Slovanu, musíme se vrátit k jeho angažmá v Českých Budějovicích. „Dva roky jsem hrál v jižních Čechách, které jsem si vybral mimo jiné z důvodu, že jsem vášnivý rybář. Po této stránce jsem spokojený byl, herně už méně. Tým bojoval o záchranu, moc se nám nedařilo. V Ústí trenér Vrba skládal mančaft a projevil zájem, abych za Slovan hrál. Se mnou přišel Karel Dvořák z Dukly Jihlava. V květnu 1974 jsem tedy přišel do Ústí na letní přípravu.“

Na severu Čech se utvořila příchodem vhodných posil velmi dobrá parta hokejistů, kteří spolu táhli za jeden provaz na ledě i mimo něj. „Byli tady místní odchovanci doplněni o pár kluků z Kladna a Litvínova. Vycházeli jsme spolu skvěle, po tréninku jsme si šli zahrát volejbal nebo tenis. Nerozprchli jsme se domů, ale byli jsme spolu dál. Ti starší (ženatí) třeba museli někdy domů, ale když to šlo, zůstávali. Přibližně půlka týmu byla mladá (svobodná), tak jsme chodili hrát. Já jsem do týmu přišel jako první vášnivý rybář, tak jsem kluky naučil chytat ryby. Domluvilo se nás třeba pět, a pak jsme jeli chytat na Varvažov nebo do Chlumce."

Labské údolí

Ústí nad Labem má pověst průmyslového centra severních Čech. Že by továrny byly první věcí, která zaujme návštěvníka, to se opravdu napsat nedá. „Hodně se mi od začátku líbilo okolí města. Když se jede z Prahy do Ústí, tak jste v údolí řeky Labe. Totéž směrem na Děčín. Po několika letech hraní za Slovan jsem dostal byt na Stříbrníkách, takže jsem chemičku jen viděl. K ní jsem se nedostával. Já jezdil akorát na zimní stadion a domů. V rámci tréninku jsme běhali na Střížovický vrch, tam je taky hezky.“

Ve druhém díle bude Vlastimil Davídek mimo jiné hovořit o tom, že býval produktivní obránce či bude vzpomínat na legendární bodyček.

Zdroj fotografie údolí řeky Labe: stránky města Ústí nad Labem

Sdílet článek na sociálních sítích

Nejnovější články

Hlavní partneři

Významní partneři

Mediální partneři

Partneři mládeže