Ú s t í n/L. - Ústeckému hokeji v minulosti již šéfoval jeho otec, nyní se jej snaží zachránit sám. Nový předseda představenstva Jiří Zdvořáček vstoupil na tenký led, Ústečtí Lvi totiž balancují na hranici propasti. Dluží zhruba 30 milionů a zahájení nové sezóny je zahaleno do řady otázek. „Třicet let chodím na tribuny a ústecký hokej mi není lhostejný,“ říká Zdvořáček v rozhovoru pro klubový web.

Nedávno proběhla valná hromada. Měla nějaké zdárné rozřešení?
Na valné hromadě proběhly diskuze o řešení nastalé situace. Ale na řešení, které by nás někam posunulo, nepřišlo. Měsíc od této valné hromady se ale uskuteční opakovaná valná hromada a je tedy prostor, abychom se do té doby někam posunuli. Víme, že je na nás poslána insolvence, takže se snažíme situaci řešit tak, aby insolvence mohla být stáhnutá.

Proč nedošlo vlastně k pořádnému jednání na valné hromadě?
Valná hromada neproběhla, protože jeden z akcionářů, pan Hagan, uvízl v Brně v koloně a nestihl by včas dojet do Ústí. Takže v tom nebyl úmysl, ale jen špatná shoda okolností. Pan Hagan měl velký vliv na tom, že se sezóna 2013-2014 vůbec dohrála, takže jemu patří poděkování a to že nepřišel, je prostě shoda okolností.

Může se ale současná situace opakovat za měsíc?
To už se opakovat nemůže. Protože v opakované valné hromadě už musí k opakování dojít bez ohledu na počet přítomných akcionářů.

Jaká je tedy současná situace ústeckého hokeje?
Společnost je na přístrojích, na umělých dýcháních. A jsou dvě možnosti. Buď se z přístrojů sundá, nebo se odpojí. Stále se ale všechno dá zachránit a vyřešit. Na druhou stranu se jednání už opakují a stále se nedošlo k nějakému řešení.

Mezi věřiteli má být i bývalý kouč a sportovní manažer Vladimír Šindel…
Dluhy vůči panu Šindelovi jsou. Ale je mezi ostatními hráči a věřiteli a jeho dluh rozhodně nemůže být považován za VIP. A některým hráčům dlužíme více, než panu Šindelovi.

Co by se stalo, kdyby se společnost „odpojila“?
Co by se stalo? Společnost by skončila v insolvenci. Byla by to pak otázka insolvenčního správce. Insolvence ale pořád není konec klubu. Klub se dá stále prodat. Insolvence hned neznamená konec. Ale i já jako jeden z akcionářů nechci, aby Slovan skončil v insolvenci.

Významnou roli hraje také občanské sdružení…
Občanské sdružení je majitelem licence a je na něm, jestli licenci pronajme akciové společnosti Ústečtí Lvi nebo někomu jinému.

Je to o tom, aby někdo přinesl zhruba deset až patnáct milionů a klub spasil?
Doslova. Je to o finanční hotovosti. Potřebovali bychom finanční hotovost v délce dvou až tří měsíců, která by organizaci uzdravila.

Je možnost, že by do klubu vstoupil někdo nový?
Řeknu to na rovinu. S novými sponzory ani nejednáme, protože si nejdříve musíme udělat pořádek u nás.

Jak situaci vnímají hokejisté?
Osobně jsem s hráči nemluvil. Překvapilo mě, že na první schůzce v kabině byli všichni a vlastně jsem zjistil, že máme tolik hráčů. Hráčům jsem řekl, aby se mnou diskutovali a ptali se mě. Nikdo se mě ale neptal. Pokud se hráči shlédnou v jiném klubu a zamíří jinam, nemůžeme jim to zazlívat. Ale pokud hokejisté s ústeckým srdcem tu zůstanou, budeme rádi. Hráčům nic neslibuji a nebudu si něco vymýšlet. Neprodloužili jsme jim smlouvy a opce, abychom je nezavazovali k něčemu, k čemu bychom nebyli schopni se pak postavit. To by si nezasloužili.

Jaká je vaše osobní pozice?
Zastupuji akciovou společnost a chci, aby se v Ústí hrál hokej. I když nebude možné, aby dále ústecký hokej fungoval v této formě, budu se snažit hokejový subjekt podporovat nadále. Chci, aby hokej v Ústí zůstal.

Přihlášku ústecký hokej do prvoligové soutěže?
Přihlášku podává občanské sdružení. A jakým způsobem s ní naloží, to je na nich. Zatím za panem Holíkem a Evanem nepůjdu, aby nám pronajímali soutěž. Občanské sdružení podá přihlášku, ale s kterou společností ji bude hrát, na to je zatím čas. Občanské sdružení podává přihlášku každý rok, v minulosti ji ale vždy pronajímalo akciové společnosti Ústečtí Lvi.

Váš otec také šéfoval ústeckému hokeji. Konzultujete současnou situaci?
Baví se o tom, ale názory jsou už různé. Za jeho éry klub fungoval na amatérské úrovni, zatímco dnes jsme plně profesionální organizace.

Neberete svůj vstup do vedení klubu jako svůj osobní risk?
Neberu. Nemám co ztratit, je to pro mě nová zkušenost. Chci pomoct ústeckému hokeji, a když to nevyjde, můj džob zůstává v RWE. Neberu to jako kaskadérství. Třicet let tu chodím na tribuny a nerad bych příští sezónu chodil jen na krajský přebor.

Sdílet článek na sociálních sítích

Nejnovější články

Hlavní partneři

Významní partneři

Mediální partneři

Partneři mládeže