Od počátku devadedesátých let se objevoval v Okresní hokejbalové lize. V roce 1990 působil ve výběru zvaném Seaven club, s nímž obsadil 6. místo. V kanadském bodování s 35 body ukončil první desítku. Na jaře 1991 již vytáhl Seaven club na 4. místo a sebe díky 65 (41+24) bodům na bronzovou pozici v produktivitě. Patřil i do kádru ústecké Sevreky, výběru nejlepších ústeckých hokejbalistů z OHbL, kteří vybojovali pro Ústí v 2. oficiálnmí ročníku soutěže premiérový titul. Ve finálovém turnaji v Plzni však nehrál. Naopak se na titulu významně podílel současný asistent Slovanu Vít Borůvka, který byl též úspěšným hokejbalistou.
Na podzim 1991 již přejmenovaný Seaven club přejmenovaný na Rangers OHbL ovládl. Po třetím místě v základní části neztratil v play off jediný zápas. Čaloun byl v té době nejlepším hokejbalistou na Ústecku. V kanadském bodování převálcoval všechny:
1. Čaloun 96(66+30). 2. Rak 43 (23+20). 3.Votava 39 (26+13)bodů.

Ve 3. ročníku hokejbalové extraligy již Severka spoléhala na Čalounovy branky. Obhájila titul, o bod před Fryštákem. Čaloun skončil na 2. místě kanadského bodování s 36 (26+10) body. Poprvé a naposledy bojoval vítěz domácí extraligy s mistrem Slovenska o federální titul. Doslovná citace vyhroceného boje z webových stránek:
Dvojzápas se slavným bratislavským mužstvem Sibírska Bratislava (dnešní Exposervice) byl vskutku nezapomenutelný. V paměti zůstává nejen strhující průběh domácího zápasu (sledovalo jej 350 diváků), ve kterém Severka zvítězila 8:4 zásluhou šesti branek famózního Jana Čalouna, ale především finálová odveta. Slováci udělali pro vítězství všechno a jméno rozhodčího Chmely, zůstane navždy nezapomenuto, stejně jako malinké branky, které nebyly za brankářem ani vidět, či betonová zeď místo mantinelu na jedné straně hřiště. O tom, že se hrálo v počtu hráčů 3+1 ani nemluvě. Severka prohrála odvetu 1:6. Čestný úspěch nezaznamenal nikdo jiný než Jan Čaloun.
Událostí letní hokejbalové sezóny 1992 bylo pro ústecké hokejbalisty pořádání 3. ročníku republikového šampionátu dorostenců. Za zmínku stojí hlavně proto, že dorostenci ústecké Severky vybojovali v domácím prostředí mistrovský titul, což je doposud jediné prvenství mládežnických týmů v celostátních soutěžích v historii hokejbalu na Ústecku. Finále? Vítězství nad Hodonínem 7:6. Čaloun vsítil šest branek a byl vyhlášen nejlepším hráčem turnaje.
Na podzim 1992 dokončil Jan Čaloun „svůj“ rok. Dovedl Rangers k druhému titulu v OHbL. Tentokrát ovládli již základní část. V útoku spolu s ním řádil pozdější trenér, který dovedl hokejbalisty ČR k jedinému titulu mistra světa, Leoš Rak,též bývalý hráč hokejového Slovanu. Kanadské bodování: 1. Rak 131 (54+77). 2. Čaloun 101 (63+38). 3. Kovář 69 (45+24) bodů.

V sezoně 1992/93 Severka potřetí v řadě zvítězila v hokejbalové extralize. Předváděla parádní kombinační hokejbal, v němž sázela na totální útok, Většinu soupeřů Ústí jednoduše přestřílela. Neudržitelná byla elitní formace - Borůvka, Háva, Rak - a zejména střelec od boha Jan Čaloun.
Největším debaklem dosavadní historie extraligy byl zápas právě z tohoto ročníku. Severka doma rozdrtila sestupující Písek 30:2! Hráči v něm vytvořili několik individuálních střeleckých rekordů, které zřejmě nebudou nikdy překonány (Rak 5+9, Čaloun 7+5, Fousek 4+4). Individuální statistiky celé soutěže ovládla dvojice Čaloun - Rak. Čalounových 50 ligových branek (ve 14 zápasech !!) a 92 bodů Leoše Raka (44+48), jsou výkony, které se v současnosti budou jen těžko překonávat. Životní maximum si v této sezóně vytvořil i obránce Vít Borůvka (19+33).

Na podzim 1993 již Rangers doplatili v OHbL na sázku na hokejisty, nezcházeli se a po třech kontumacích byli ze soutěže vyloučeni. V sezoně 1993/94 završila Severka, přejmenovaná dle sponzora na Ekostavy svoji sbírku titulů v řadě na čtyři. Čaloun byl s 33 brankami opět nejlepším střelcem soutěže. Kanadské bodování vyhrál Rak 65 (30+35) bodů.

Celkově odehrál Čaloun v kariéře za Severku 38 zápasů, v každém z nich skóroval a nastřílel celkem neuvěřitelných 111 gólů !!!