Jaké byly vaše začátky u mládeže v Ústí a jaké jsou vaše zkušenosti s mládeží?
Když jsem nastoupil na funkci manažera mládeže, měl jsem jasnou představu, jak má mládež vypadat. Jednak jsem něco podobného dělal na Kladně, a dále pak jsem neustále v kontaktu se všemi šéfy mládežnických týmů, které mají podobnou koncepci. Čtyři roky jsem pracoval v komisi mládeže ČSLH. Od roku 1997 do roku 2007 jsem byl předsedou trenérsko - metodické komise středočeského regionu. Od roku 1993 jsem si prošel jako trenér prakticky všechny mládežnické kategorie včetně mládežnických výběrů od nejmenších až po seniory. Ve spolupráci s výkonným výborem občanského sdružení tedy řídím klub po stránce sportovní, organizační, ale i ekonomické.
V organizační struktuře občanského sdružení jsem až na některé trenéry prakticky nikoho neznal. Členové občanského sdružení mě byli představováni postupně. Překvapilo mě, že v trenérské struktuře bylo období, kdy od 9. třídy po juniory nebyl žádný trenér z Ústí nad Labem. Mým prvním cílem tedy bylo vybudovat trenérský tým převážně z ústeckých trenérů. Druhým cílem bylo zajistit kvalitní nábory malých dětí. Myslím si, že se nám nábory i budování trenérské struktury docela daří. Proč to tady v minulosti tak nebylo, to nevím, hodnotit to nechci. V Ústí nad Labem bylo několik kvalitních trenérů, kteří tady z nějakých důvodů netrénovali. S tím souvisí hlavně to, že pokud je trenér z Ústí, tak ho zajímá celé dění v ústeckém hokeji, nejen ta „jeho“ jedna kategorie.
Mám rád tréninkově náročné trenéry…
Chci a vyžaduji to, aby trenéři staršího dorostu a juniorů věděli, co se děje v mladším dorostu. Aby trenéři v mladším dorostu věděli, co se děje v 7., 8. třídě. Aby trenér osmé třídy přesně věděl, co se děje v 5., 6. třídě atd. Pak nám nemůže nic utéct. Křížem trenéři navzájem hlídají jednotlivá družstva, protože oni pak budou s těmi dětmi, které jsou pod nimi, pracovat. Trenéři musí dopředu vědět a znát, co se pod nimi tak úplně nedaří, aby to mohli napravit. To je práce a starost trenérů mládeže. Dále pak vyžaduji, aby trenéři měli maximální trenérskou náročnost s ohledem na věkovou kategorii, se kterou pracují. Trenéři, kteří si svůj trénink „odstojí“, budou mít do budoucna problém v konkurenci ostatních trenérů obstát. Trenér musí být hnacím motorem a organizátorem svěřeného týmu. Hlavní trenér si tvoří a určuje svůj realizační tým včetně svého asistenta a vedoucího.
To, že se jeden, dva trenéři vymění, to na koncepci nic nemění. Nemůže se však stát, že se tu protočí 12 trenérů během dvou let. Jsem moc rád, že se vrátili trenéři jako Jirka Merta, Karel Chládek, o něco později přišel Jan Čaloun, Martin Štěpánek, Tomáš Mareš a Petr Hnídek. Těší nás i zájem mladých trenérů (bývalých juniorů), kteří nám vypomáhají převážně v základně. Dlouhodobě dobře svoji práci odvádějí Míra Mach, Jan Daniš, Vlastimil Davídek, Radek Ptáček, Jindra Hanč, Miloš Abt, Jirka Volf. Tyto trenéry zajímá celkové dění v klubu a jsem přesvědčen, že je to dobrý základ pro budoucnost. Zájem trénovat v našem klubu mají ale i další Ústečáci jako např. Víťa Borůvka nebo bývalý výborný hráč Slovanu Jirka Sochor.
Jaká je struktura občanského sdružení a jakou roli v něm hrají rodiče?
Myslím, že rodiče mohou klubu pomoci, aniž by byli členy občanského sdružení. Nikomu ke vstupu do o. s. nebráníme, ale člen musí být aktivní a klubu prospěšný. Členství v občanském sdružení z řad rodičů přináší řadu rizik. Tento člen má většinou zájem pouze o kategorii svého dítěte a jeho “účinkování“ v o. s. končí většinou s ukončením kariéry dítěte a to s dlouhodobou koncepcí a odborností nemá nic společného.
Co mi ale vadí víc, je fakt, že hokej tu chtějí řídit lidé z pozice členů občanského sdružení. V začátku mého působení mi byli představováni lidé z občanského sdružení, které jsem neznal. Poznávám je až teď, ale neměl jsem jinou možnost, než jim důvěřovat. Musíme hokej dělat tak, jak se má dělat a nebudeme ho dělat tak, jakou má momentálně někdo představu. Těch představ tady bylo mnoho. Ale za čtyři roky, mohu říct, že v občanském sdružení máme mimo trenérů a některých vedoucích převážně pasivní členy. Z mého hlediska člen o. s., který jednou za rok přijde na valnou hromadu a střílí tam do vlastních řad, aniž by za ty roky přišel s nějakým návrhem na zlepšení, a dále pak členové občanského sdružení, kteří nejsou schopni bránit sdružení proti útokům z venku, nemají pro o. s. žádný význam. To, že za mantinelem členové občanského sdružení kritizují vedení a trenéry, tak to je pro mne katastrofální situace. Já už dnes vím, komu věřit mohu a komu ne. Když někdo přijde s dobrým nápadem, tak budu moc rád, ale zatím jich však bylo minimálně. Domnívám se, že je na čase přehodnotit současný stav občanského sdružení, přehodnotit stanovy a konečně nastolit kontinuitu v nastolené cestě.
Mládež musí dlouhodobě řídit odborníci, kteří budou hokej dělat tak, jak se má dělat. Opakuji, mládež musí řídit odborníci s dobrým vztahem k dětem a s chutí pracovat jak v tréninkovém procesu, tak ve prospěch občanské sdružení. Úspěšná mládež je nikdy nekončící proces.
Do občanského sdružení vstoupili také někteří trenéři, což si myslím, že je dobře. Nejvyšším orgánem o. s. je dle stanov Valná hromada, která volí řídící orgán klubu - výkonný výbor. Tento výbor je pětičlenný a předsedou je Jaromír Holík.
Slyšel jsem, že výkonný výbor je čtyřčlenný, odstoupil pan Poláček. Proč?
Ve Výkonném výboru o. s. s námi Milan Poláček strávil tři plodné roky. S Milanem se pracovalo velmi dobře, i když nemusel mít vždy na vše stejný názor. Co se týká sportovní stránky, nechával prostor trenérské radě, ale mládeži hlavně pomohl po ekonomické stránce. Je to člověk, který dokázal do klubu sehnat peníze. Jako člen V. V. byl za dobu svého působení u všech zásadních rozhodnutí občanského sdružení. Milan podal rezignaci z osobních a rodinných důvodů, což chápu. Měl však v klubu z řad členů o. s. špatné rádce. Tito poradci jsou na rozdíl od Milana bohužel stále v klubu.
Jaká je současná ekonomická situace v mládeži?
Současná ekonomická situace není dobrá, ale neustále pracujeme na jejím vylepšení. Předešlé úspěšné roky juniorů a staršího dorostu se povedly díky tomu, že jsme měli možnosti a finance na to, abychom družstva vhodně doplnili. Hlavně v juniorech bylo posil hodně, ať to byl Havlíček, Holomek, Bříza, Kentoš, Vávra nebo Pořický. Finanční prostředky jsme měli díky velké podpoře “A“-týmu. Jsme rádi, že v 1. lize hraje pravidelně Ondra Holomek, Láďa Brož, v extralize Robin Hanzl a Ondra Havlíček, do“ A“ nakukuje Michal Petrásek, Martin Baránek nebo Tomáš Vávra.
V letošním roce jsme se dostali do situace, kdy se zastavila podpora od „A“- týmu. Dále nám odpadl poměrně velký sponzor, který dva roky výrazně mládeži pomáhal. Momentálně s ním probíhají jednání a já doufám, že dopadnou dobře. Museli jsme oproti minulým letům zásadně snížit rozpočet a teď se momentálně nacházíme v nelehké finanční situaci. Doufejme, že se to zlepší a tuto sezónu přežijeme. Bylo by asi hodně smutné, abychom museli propouštět trenéry, protože to by znamenalo konec toho, co jsme tady nastartovali. Dokonce tady padala slova typu „jestli hrát baráž dorostu a juniorů, jestli na to máme finance“ atd., ale ti kluci si to uhráli a my jim nemůžeme vzít možnost se poprat o extraligu jen kvůli financím. Sháníme sponzory, partnery, ale v současné době to není lehké v žádném klubu ani v žádném sportu. Věřím tomu, že na chod mládeže prostředky seženeme, aby se s mládeží mohlo pracovat minimálně na současně nastavené úrovni.
Sponzory sháníte jako kolegové u A- týmu?
Náš největší partner je město Ústí nad Labem, dále dostáváme dotace od ČSLH a dalších státních institucí. Dalším příjmem jsou členské příspěvky a příspěvky rodičů. Poslední dva roky jsme měli silného partnera ve firmě – Energetické a dopravní stavby a. s. V neposlední řadě jsme měli podporu od“ A“- týmu, který si nyní nemůže dovolit podporovat mládež tak, jak by si představoval. S Robertem Kyselou vedeme neustále jednání a hledáme řešení jak mládež podpořit.
Podepisují mladí hokejisté smlouvy s klubem?
Hráči, které jsme jmenovali, jsou pod smlouvami. Jedná se o hokejisty, kteří mají nějaké parametry, a předpoklady. Dnes si nemůžeme dovolit jako občanské sdružení podepisovat s hráči smlouvy, neboť na to nemáme finance. V juniorce mají smlouvu jen ti, kteří mají něco společného s „A“ týmem.
Kolik stojí výchova jednoho hokejisty od základny až po juniorský věk?
Tabulková hodnota extraligového juniora je půl milionu korun. Starší dorostenec nás vyjde nákladově přibližně na 50 000 Kč. ročně.
Hokej je poměrně drahý sport, odlehčuje klub rodičům?
Rodiče přispívají příspěvky do klubu. V tomto ohledu se mezi kluby pohybujeme ve středu. Rodiče nám pokrývají asi 15 - 20 % nákladů na dítě. Zbytek hradí klub. Víme, že hokej je finančně náročný sport, snažili jsme se co nejvíce pomoci rodičům. Proto jsme rok pracovali na projektu „Cíl 3“, který financuje Evropská unie. Od třetí do osmé třídy dostali všichni nové brusle, rukavice a hokejku.
Co jste udělali pro rozvoj základny?
Hned prvním rokem jsme určili trenéra, který má na starosti nábory. Úkolem každého klubu je to, aby měl trenéra, který se bude zabývat nábory. První dva roky to byl Jan Daniš, který náborům dal hodně. Objížděl školky, lezl s dětmi po čtyřech, byl na každém tréninku. Není možné, aby se stávalo, že děti přijdou, že chtějí hrát hokej a nemají se ke komu přihlásit. Pokud trénuje základna, na ledě musí být hodně trenérů. Ústecká základna má na tréninku na ledě šest až sedm trenérů, klidně by jich mohlo být i víc. Dnes se o nábory stará Petr Hnídek, který se po dvaceti letech vrátil z Hamburku, kde pracoval s mládeží. Hodně mu pomáhá Jan Čaloun. Trenéři základny vědí, co chtějí, zařídili si každý čtvrtek led v Povrlech a základna tam jezdí. V Ústí je jedna ledová plocha a pro všechny kategorie je to málo. Myslím si, že se základnou se pracuje velmi dobře a v tomto trendu musíme pokračovat. Jakmile se zanedbá ročník, nebo dva, tak to nejde dohnat.
Některá města mají dvě ledové plochy, uvažovalo se o vybudování té druhé i v Ústí?
Jeden čas se o tom hodně mluvilo, ale nevyšlo to. Je to škoda, protože i menší města mají dvě ledové plochy. Nyní, když “ A“-tým hraje Play- off, se některé kategorie dostávají minimálně na led. Nesmíme zapomínat, že tu máme také krasobruslení. To potřebuje také prostor na ledě. K pravidelnému tréninku je možnost sportovních tříd, ale ne vždy chtějí dát rodiče své dítě na Základní školu Vinařská. Rodiče mohou mít jiné priority, než je sportovní škola, ale my zase nemůžeme „hnout“ s ledem. Nechci se vymlouvat, ale jiné sporty to mají o něco jednodušší. Ve městě je mnoho hal, tělocvičen, hřišť, kde ostatní sporty lze provozovat. Jenže hokej jde hrát jenom na ledě.
Proslýchá se, že pokud dítě nechodí na ZŠ Vinařskou, nemůže hrát hokej, je tomu skutečně tak?
To vůbec není pravda. Toto rádoby pravidlo, kdo nechce na Vinařskou, tak nebude v klubu hrát, tady bylo. Určitě není povinností chodit na výše uvedenou základní školu, ale pokud není dítě uvolněné ze své školy z výuky, tak mu ty tréninky chybí. Jestli někdo má za týden pět tréninků, někdo jen dva, tak je to znát.
Z pohledu klubu je na prvním místě škola, nebo hokej?
Nevěřím tomu, že rodiče dávají na hokej své dítě jen s prioritou hokeje, čili s domněním, že to je malý Jágr. Jde i o spoustu jiných věcí. Například umět se zapojit do kolektivu, umět komunikovat. A to jak na ledě, tak i mimo něj. Hráči spolu nejsou jen na ledě, jezdí spolu na zájezdy, do zahraničí, na turnaje, chodí společně do restaurací atd. Dalším důvodem je i tělesná připravenost a zdatnost dítěte spojená se zdravotní prevencí. Jedná se tedy o všeobecný rozvoj člověka. Škola by měla být nadřazena hokeji, protože pravděpodobnost, že se dítě stane vynikajícím hokejistou, je malá. Z druhé strany musí být motivem každého hráče být nejlepší a mít radost z kolektivního úspěchu. Každý sport, který se má do budoucna dělat vrcholově, má i své oběti. Mezi tyto oběti někdy patří i škola. Jsou i případy, kdy se děti s rodiči za vrcholovým sportem stěhují, ale to už je o talentu a týká se dorosteneckých kategorií. My, jako klub, musíme udělat maximum proto, aby se děti naučily hrát hokej a abychom z nich vychovali dobré hokejisty. Dnes je potřeba 130 až 150 dětí na jednoho extraligového hokejistu. Když si vezmeme historicky úspěšné hokejisty Slovanu, tak v poměru k dětem to vychází.
Jak hodnotíte současnou sezonu?
V závěru sezóny nám udělal radost postup juniorů a starších dorostenců do baráže o nejvyšší soutěž. Junioři hrají baráž ve čtyřech týmech s tím, že postupuje jeden. Tím extraligovým družstvem je Znojmo, což je pro zajímavost loňský mistr extraligy juniorů. Ústecká juniorka má silný tým, což dokazují i hráči, kteří se prosazují celou sezónu v Děčíně (2. liga) – Baránek, Vávra. Starší dorost hraje baráž v pěti týmech a postupují dvě. Řekl bych, že to budou mít dorostenci o něco těžší, ale v možnostech týmu je hrát o postup. Mladšímu dorostu se sezóna rozhodně nepovedla, musíme ji brát jako neúspěšnou. Co se týká žákovských kategorií, tak máme největší problém s počtem hráčů.
Jaké jsou tedy současné počty dětí?
Smutné je to, že např. mladší dorost nejsme schopni poskládat z místních zdrojů (z hráčů pocházejících z Ústí nad Labem). Dvanáct hráčů ze současného kádru není z Ústí. Nicméně tito hráči jsou v Ústí dlouhodobě a patří k oporám ve svém ročníku. Navíc i sedmou či osmou třídu doplňujeme hráči z okolí (Teplice, Děčín, Litoměřice). Myslím si, že bychom měli mít do osmé třídy 95 % hráčů místních. V mladším dorostu by mělo být 80 % hráčů místních, ve starším 70 % a stejné číslo by mělo platit i pro juniorku.
Někdo může namítnout, že jsme tady s juniory hráli před třemi lety dvakrát play-off, ale z 60% na cizí hráče. Ano, extraligu juniorů jsme měli v plánu zachránit a nakonec z toho bylo dvakrát play-off. Museli jsme hrát na cizí, protože jiná možnost nebyla. Hokejisty jsme neměli, všichni hráči, kteří sem přišli, tak až na výjimky převyšovali kvalitu místních kluků.
Jak tedy dál?
Dětí narozených v letech 1997-2002 přišlo v době náborů do základny velice málo. Jestliže dneska, po čtyřletém působení, máme do čtvrté třídy 28 dětí v jednom ročníku, budoucí třetí třída čítá takřka 30 dětí, v základně máme okolo 80 dětí, tak to je směr, kterým chceme jít. Jdeme správným směrem, ale... Děti se musí nabrat v předškolním věku (případně v 1. nebo 2. třídě), pak už hráče nikde neseženeme. Je smutné doplňovat hráče v sedmé, osmé třídě, kdy okolní kluby (Litoměřice, Děčín) si vystačí s vlastními hráči a my v Ústí ne. Já si představuji, že až na přelomu 8. třídy a mladšího dorostu bychom měli začít spolupracovat s okolními kluby, do té doby bychom si měli vystačit s vlastními hráči.
Příkladem mohou být brankáři. V současné době máme v juniorce tři gólmany, ale ani jeden není z Ústí, ve starším dorostu dva ze tří gólmanů nejsou z Ústí, oba brankáři v mladším dorostu taky nejsou z Ústí. Ústecký rodák se nám vrátil až po odchodu brankáře Chmela do Švýcarska. Jenže najednou máme v ročníku 98 hned čtyři gólmany.
A co talentovaní hráči v současné době?
Hráči, kteří mají potřebnou kvalitu, hrají v nejvyšších soutěžích. Například Harkabus, Vaněk v Karlových Varech - Patzelt, Andres ve Slavii – Vykouk v Jihlavě. Samozřejmě bychom byli rádi, kdyby hráli u nás a pomohli k postupu, ale nechceme jim bránit hrát extraligu. Nicméně někteří z nich trénovali během sezony s našimi dorostenci a dveře zpět mají vždy otevřené.
Obránkyně Slovanu Veronika Hujová a brankářka Veronika Ortová obdržely nominaci na reprezentační akci žen U16 - Turnaj čtyř zemí, který se uskuteční ve dnech 17. – 22. dubna 2024 ve Švédsku. Kromě naší reprezentace se Turnaje čtyř zemí zúčastní také Švédky, Finky a Švýcarky. Děkujeme za skvělou reprezentaci našeho klubu.
4. třída Slovanu o víkendu získala na turnaji vítězů CCM Malé ligy v Plzni 3. místo. Celorepubliková soutěž CCM Malá liga, která se hrála od září 2023 do března 2024 pořádala o víkendu finálový turnaj, kterého se zúčastnily vítězové skupin. HC Slovan Ústí nad Labem postoupil ze své skupiny jako vítěz a postupně se utkal s HC Bílí Tygři Liberec, Wolves Plzeň a BK Havlíčkův Brod. Ve velice vyrovnaných zápasech nakonec ústeckým mladíkům uteklo stříbro o jediný gól. Součástí turnaje vítězů byly i dovednostní soutěže, kde naši čtvrťáci získali ze šesti disciplín, hned čtyři 1. místa. Dětem a realizačnímu týmu děkujeme za skvělou reprezentaci klubu a města.
Ú s t í n/L. - V letošním roce proběhne opět Hokejové soustředění mládeže 2024. Pevný termín soustředění je stanoven na 11. 08. - 16. 08. 2024.
