Ú s t í n/L. - V minulém týdnu oslavil Pavel Janků dvaačtyřicáté narozeniny. Přišlo i to, co ústečtí fandové očekávali. Legendární forvard ohlásil konec hokejové kariéry. Jak sám v rozhovoru přiznává, když v roce 2006 přišel do Ústí, počítal, že to bude na jednu až dvě sezóny. Nakonec se šikovný střelec usadil na severu Čech na celých pět let a získal si velkou oblibu fanoušků. Ještě před odjezdem z Ústí poskytl Janků našemu webu rozsáhlý rozhovor.

Pojďme se vrátit na začátek, do roku 2006. Jak se vlastně zrodil váš přestup do Ústí?
Já už jsem tenkrát chtěl končit s hokejem. Ale pak mi zavolal Pavel Hynek, že by o mě měl zájem. Já jsem to konzultoval, stále jsem měl chuť hrát. Věděl jsem, že Ústí je prvoligový špičkový tým, který chce postoupit. To pro mě byla motivace, že jsem se rozhodl nabídku přijmout. Chtěl jsem zkusit vybojovat tu extraligu.

Jaký byl váš první dojem z Ústí nad Labem?
Líbilo se mi to okolí. Spíš než první dojmy jsem měl očekávání. Ani dobré, ani špatné, byl jsem hodně zvědavý. Ale když jsem dorazil, tak mě spíš všechno překvapilo. V dobrém.

Hned v první sezóně se podařilo postoupit do extraligy, jak na to vzpomínáte?
Nejvíc vzpomínám na play-off, na ten pátý zápas ve finále a na ty oslavy. Pamatuji si, jak jsem šel po zápase vyvenčit psa a promítal jsem si to všechno. S tím, že si ještě rok zahraju se Slovanem extraligu. Pak jsem šel na oslavu a bylo to super. Vzpomínám na tu partu, scházíme se dodneška. Bylo to fajn.

V extraligové sezóně jste vytvořil údernou lajnu s Milanem Antošem a Davidem Pazourkem. Jak se vám s nimi hrálo?
Musím říct, že s oběma se mi hrálo výborně. Sedli jsme si herně i lidsky. Měli jsme podobné myšlení, a to je strašně důležité. Když třeba nestačíme těm rychlejším, tak tou souhrou se to prostě nahradí. Rád na to vzpomínám.

Do extraligové sezóny jste vstoupili celkem dobře, ale pak jste se propadli až na dno tabulky. Všechno vyvrcholilo tou neúspěšnou baráží. Byl jste i mezi sedmi vyřazenými hráči. Mrzí vás stále, co se tehdy stalo nebo už je to pro vás uzavřená věc?
Já jsem to uzavřel hned, jak jsem se vrátil do týmu. Byl jsem strašně zklamaný z toho, co se v baráži dělo. Tohle bylo takové vyvrcholení. Hned po tom vyřazení jsem odjel do Brna a myslel jsem, že už se sem nevrátím. Dokonce jsem si i vystěhoval byt. Pak se to všechno otočilo a tím jsem to já uzavřel.

Neuvažoval jste po tom sestupu, že už byste s hokejem skončil?
Myslel jsem, že je to konec. Vyhodili nás a nepředpokládal jsem, že budu pokračovat ve Slovanu. Další kvalitní tým v první lize nebyl, takže jsem to opravdu pokládal za konec. Ale ono to bylo hrozně rychlé. Za čtrnáct dní od toho konce jsme začali trénovat. Už po týdnu navíc byly nějaké náznaky, takže ani vlastně nebyl příliš čas o tom přemýšlet.

V další sezóně jste tak opět hráli první ligu. Nastupoval jste s Davidem Pazourkem a Robinem Hanzlem. Myslíte, že jste Robinovi v první sezóně mezi dospělými trochu pomohli v rozvoji?
Myslím, že Robinovi pomohly dvě věci. Tou první byla důvěra trenéra Hořavy, který ho postavil mezi nás. Udělal to dobře, já jsem taky začínal takhle se staršíma. A ti mladí hráči se musí učit od starých, jinak se to nenaučí. Robin je velký talent a myslím si, že mu to prospělo. A musím říct, že to prospělo i nám, protože my jsme si s ním rozuměli, šlo nám to. Robin byl hrozně učenlivý. Chápal, jak ty situace chceme hrát a hrál je tak. Což je taky strašně důležité. Myslím si, že Robin je obrovský talent.

V té sezóně došlo na finále s Kometou Brno, kde jste začínal se seniorským hokejem. Jaké pro vás bylo hrát finále proti Brnu a navíc ve vyprodaném Rondu?
Abych řekl pravdu, tak já jsem si je nepřál. Pak na nás vyšli. Říkal jsem si, že se nám na Kometu daří, takže bychom mohli vyhrát. Zezačátku to pro mě bylo takové zvláštní. Byl jsem hrozně moc nervózní. Bylo tam strašně moc lidí, hlavou mi probíhaly vzpomínky. Pak to ze mě spadlo a spíš jsem si tu atmosféru užíval.

Pamatujete si na prodloužení šestého zápasu a váš rozhodující gól?
Já si takové momenty pamatuji velmi dobře. To byla obrovská euforie. To jsou věci, na které moc rád vzpomínám.

O rok později měla sezóna podobný vývoj. Tentokrát jste ale skončili ve finále s Chomutovem. Zajímalo by mě, co vás hnalo vždycky po sezóně jít dál. Byla to stále chuť do hokeje?
Byla to chuť a cítil jsem, že na to mám a stále můžu tomu týmu něco dát. Cítil jsem, že mi to celkem jezdí, fyzicky jsem se cítil dobře, nějaké góly jsem dával. Stále jsem chtěl, stále jsem v sobě měl takový vnitřní motor, že chci znovu podstoupit tu dřinu a prosadit se. Ale hlavně mám ten hokej strašně rád.

V závěru poslední sezóny už jste toho moc nenahrál, co vidíte jako tu hlavní příčinu?
Myslím, že už jsem nebyl připraven tak dobře, jak bych měl být. Ta sezóna byla od začátku taková kostrbatá. Ten můj výkon byl už od začátku trochu horší než v minulých sezónách. Následkem toho jsem začínal míň hrát. A že jsem hrál míň, tak ta výkonnost pomalinku klesala. Ten starší hráč prostě potřebuje být vytížený. Beru to tak, že to byla taková souhra náhod. Připravenost byla horší, možná to bylo i tím věkem, menší vytíženost v zápasech a v tom dlouhodobém horizontu to vede poklesu výkonnosti. Pak jsem chvíli vůbec nehrál a když to tak vezmu, tak od toho ledna už moc zápasů nebylo a ta moje výkonnost šla úplně dolů. Byli tady kluci, kteří hráli dobře a nebylo kam se dostat. Jak už jsem nehrál déle, tak už to ani nemělo smysl, protože jsem týmu neměl co dát.

Myslíte, že mohlo ovlivnit i zranění Davida Pazourka? Najednou jste přišel o dlouholetého parťáka...
I to může být jeden z důvodů. Jak říkám, my jsme si prostě vyhověli a hráli jsme podle citu. Šlo nám to třeba i s Honzou Alinčem. Vytvářeli jsme si hodně šanci a sami jsme se třeba u toho ani moc nenadřeli. Když si s někým nerozumíte, tak se na tom ledě daleko víc nadřete. A pro mě, jako staršího hráče, když to trvá déle, tak mi ubývá sil a není to prostě ono. Těch faktorů, proč šel výkon dolů, bylo prostě víc. Kdyby byl jenom jeden, tak by to nebylo tak hrozné. Ale jak se jich sečetlo víc, tak to prostě udělalo to, že se to najednou zlomilo a už nebyla cesta zpátky.

Když by vám někdo v roce 2006 řekl, že v Ústí odehrajete ještě pět sezón, věřil byste mu?
Ne, ani v nejmenším. Já jsem za to hrozně vděčný. Takový závěr kariéry byl prostě krásný. My jsme si to tady s manželkou zamilovali. A to jak Ústí, tak i Slovan. Těžko se nám odchází, ale bohužel.

Pocházíte z Moravy, kde máte i rodinu. Přemýšlel jste o tom, že byste třeba v Ústí zůstal?
Určitě bych si to dokázal představit. Napadlo mě to jedině v tom případě, že bych dostal nějakou práci ve Slovanu.

Sdílet článek na sociálních sítích

Nejnovější články

  • Ú s t í n/L. - Do Ústí nad Labem zavítal soupeř ze Slaného. První zápas vyhrálo Slaný vysoko 11:1. Domácím se však povedlo vytvořit tří brankový náskok, ale hosté jej v závěru během krátké chvíle smazali a v prodloužení vstřelili vítěznou branku. Deváťáci Slovanu tak berou z utkání pouze bod. Poslední zápas nadstavby čeká naše deváťáky v neděli proti Litoměřicím, kdy půjde o přímý souboj o druhé místo, které by nám zajistilo účast v závěrečném play-off o účast v extralize.

  • Dorostenecký Try-out

    20. 3. 2024

    Ústí nad Labem - Ve středu 27.3. na zimním stadionu v Ústí nad Labem se koná Try-out do kategorie dorostu pro sezónu 2024/2025. Dorost bude již třetím rokem účastníkem 2.nejvyšší soutěže. Try-out se týká hráčů ročníku 2008 a 2009.

  • Ú s t í n/L. - V letošním roce proběhne opět Hokejové soustředění mládeže 2024. Pevný termín soustředění je stanoven na 11. 08. - 16. 08. 2024.

Hlavní partneři

Významní partneři

Mediální partneři

Partneři mládeže