Ú s t í n/L. - Jeho příchod do Ústí způsobil mezi fanoušky ústeckého Slovanu poprask. Brankáři Dušanu Salfickému prodloužení angažmá v ruském Novgorodu nevyšlo a po rychlém jednání s manažerem Kyselou zakotvil ve Slovanu. Prozatím zůstává největší posilou Ústeckých Lvů. „Manažer Kysela a trenér Hořava jsou pro mě zárukou kvalitní práce. Jsem připravený pomoct Ústí k návratu do extraligy," hlásí odhodlaně Salfický.
V extralize jsem dvojku dělat nechtěl, radši budu jednička o soutěž níž

Nabídka z Ústí byla jediná v Čechách?
Nebyla jediná. Z extraligy ale byla nabídka jen na pozici dvojky a to jsem nechtěl. Pak jsem měl ještě nabídku z Chrudimi, ale v Čechách byla jediná konkrétnější právě z Ústí.

Když jste po návratu z Ruska do Čech čekal na nabídku, nepřál jste si v koutku duše, aby se vám ozvaly Pardubice nebo Plzeň?
O Plzni jsem neuvažoval, protože tam je Roman Málek. Ohledně Pardubic jsem zase nevěděl, jestli Janek Lašák uzavře novou smlouvu, nebo půjde do zahraničí. S Pardubicemi jsem v kontaktu byl, ale jednalo by se právě o tu dvojku. Janek pak podepsal v Pardubicích na další čtyři roky. Zvažoval jsem, jestli má cenu v tomhle věku dělat dvojku, nebo spíš chytat. Nakonec jsem rozhodl, že lepší bude chytat i o soutěž níž.

Jak dlouho po tom, co vás nové vedení oslovilo, jste se dohodli na vašem příchodu?
S Robertem (Kyselou - pozn.aut.) jsme byli domluvení během jednoho dne. Na první schůzce jsme si řekli, kdo má jaké představy. Jednání byla rychlá a korektní. Šlo jen o to, aby si Robert našel ve svém nabitém programu čas a hodilo se to na papír. Natahovalo se to jen proto, že je Robert hodně vytížený.

O příchodu trenéra Hořavy do Ústí prý rozhodlo, že ho generální manažer Kysela přesvědčil, že ho tu čeká zajímavá práce. Přesvědčoval vás manažer Kysela obdobně?
Ta práce bude ze všeho nejvíc fyzicky náročná. Příchod Roberta Kysely a trenéra Hořavy byl pro mě zárukou vize, kvality a dobré úrovně. To mému rozhodování hodně pomohlo.

Už jste si stihnul projít Zlatopramen Arenu a dá se její zázemí srovnat s tím v Novgorodu?
Normálně tam trénujeme, takže kabiny a zázemí jsem si prošel. Většinu času trávíme v posilovně nebo na koberci na ploše. V Novgorodu jsou dvě haly. V jedné se hrálo ještě v 60. letech a to je tragédie. Pak je tam nová hala pro pět a půl tisíce lidí a je hodně srovnatelná se stadionem v Ústí. Rozhodně to ohledně úrovně zázemí není žádný propad.

Uvažoval jste o návratu do Čech už v průběhu sezony v Novgorodu?
Já jsem měl myšlenky na návrat už před dvěma roky, když jsem se vrátil do Sparty. Tehdy jsem neměl v úmyslu chodit zpátky ven. Po sezoně ve Spartě jsem chtěl do Ústí, ale vedení tenkrát počítalo s Petrem Přikrylem. Ve hře pak bylo Německo, Švédsko a také Rusko. Z Novgorodu se mi ozval trenér Jurzinov, a protože už jsem to v Rusku znal, tak jsem jeho nabídku přijal. V Novgorodu jsem chtěl zůstat i další rok, ale nedopadlo to, takže jsem v Ústí.

Takže kdyby vám nabídli v Novgorodu smlouvu, zůstal byste tam i další rok?
Ano.

Z Novgorodu jste odešel, protože jste se tam na nové smlouvě nedohodnul. Neměl nakonec odchod z Ruska hořkou příchuť?
Když jsem odlétal do Čech, tak mě prosili, abych nikde nepodepisoval. Když došlo k jednání o návrhu nové smlouvy, tak si mě už pozvalo nové vedení. V klubu došlo k personálním změnám. Nové vedení se rozhodlo pro Fina Noronena. Bylo to zklamání. Tak jsem se alespoň rozloučil s lidmi, kteří mi tam celý rok pomáhali. Takový je hokejový život. Nebyl to hořký odchod. Já se spíš koukám dopředu, minulost nechávám za sebou a starám se o to, aby byla sladká budoucnost.

Rusové i Češi hrají chytrý hokej, ale Rusové jsou více individuální

Strávil jste celkem pět let v Rusku. Co jste o něm a o Rusech za tu dobu zjistil?
Rusové jsou zvláštní. Mají minimální zodpovědnost. Žijí dneškem, budoucnost je příliš nezajímá. Nepřemýšlí jako my, že by se mohlo něco stát. Řídí se heslem „nějak bylo, nějak bude.“ Pak generace jakoby našich tátů se bojí na sebe upozorňovat nebo být něčím výjimeční. Radši se ztratí v davu a neupozorňují na sebe. Na ulici než aby jeden druhému uhnuli, tak do sebe radši vrazí. Jdou si každý sám na sebe. Také se chovají zvláštně k ženám. Když chlapi přijdou do společnosti, tak se navzájem obejmou, olíbají a ženský stojí stranou. Když chlapi své manželky nepředstaví, tak ony sedí, moc se jim do té zábavy nepletou a chlapi pijou. Ale člověk si zvykne na všechno.

Co má ruský a český hokej společného?
Určitě hlavu. V Čechách i v Rusku se hraje chytrý hokej. Ale u nás je to kolektivní chytrost, u nich individuální chytrost. V Rusku je strašně moc individuálně šikovných hráčů, naši to hrajou víc kolektivně. Český hokej jsem vždycky přirovnával k italskému fotbalu, Rusové jsou podle mého Brazilci hokeje. Občas hrajou až moc na sebe a chtějí se ukázat v co nejlepším světle, ale jsou moc šikovní. Někdy jsou ale nezodpovědní až příliš a hra dozadu nebo disciplína jim moc neříká.

Oba styly hokeje se tedy nejvíce liší v té rozdílné míře individuálního pojetí hry?
Ano. Ale za ty roky už to v Rusku dospělo jinam. Důkazem budiž jejich zlato na mistrovství světa. Spousta ruských hráčů hrála v NHL, kde už se ukázali. V reprezentaci jsou si potom vědomí své pozice. Vědí, že na nich stojí mužstvo a že mají rozhodovat zápasy. Jsou více zodpovědní. Jinak v Rusku byl pro mě hokej čitelnější. Tam jsem věděl, kdy hráč vystřelí nebo půjde ještě sám.

Když jste v rozhovorech hodnotil vaše působení v Rusku, tak jste za nejlepší označil sezonu v Čerepovci a pak v Novgorodu. Kam byste zařadil dva roky strávené v nejslavnějším ruském týmu CSKA Moskva?
CSKA Moskva byl můj první tým v Rusku. Hodně jsem se rozkoukával. Na začátku tam byla velká konkurence, byli jsme tři brankáři. Musel jsem si také zvyknout na trenéra Tichonova. Díky tomu bych ten první rok ani nechtěl hodnotit. Druhý rok už byl lepší. Trenér Tichonov mi dokonce na konci sezony řekl, že jsem pro mužstvo udělal víc než kapitán. Když to ale srovnám s dalšími sezonami v Rusku, tak byly lepší než druhý rok v Moskvě.

Byl trenér Tichonov, nejúspěšnější kouč všech dob na mezinárodní scéně, nejtvrdší trenér, kterého jste kdy poznal?
Rozhodně. Ale pozor, ne hokejově. On byl psycholog. Dokázal toho člověka psychicky zlomit. V podstatě hráče dostal do pozice, v které kdyby mu řekl „skoč“, tak ten hráč to udělá. Měl také chvíle, kdy byl naštvaný a seřval hráče, aby se za vteřinu otočil a smál se a mrkal na jiného hráče. Snažil se, aby se ho hráči báli. Tím je měl pod kontrolou, a oni tak mohli doslova plnit jeho pokyny. Ale časem to pro něj bylo těžší. Protože dřív když ho někdo neposlouchal, tak ho vyhodil a k dispozici měl dalších pět borců. Dnes je to ale o penězích, hráči se prodávají a kupují. On sice může na někoho řvát, ale vyhodit ho nemůže, protože by mu tam nikdo nezbyl. Mladí kluci už ho nebrali moc vážně, protože věděli, že je Tichonov nevyhodí. Ale i tak bylo těžké pod ním hrát.

Jak jste pak dostal z Moskvy do Čerepovce?
Po dvou letech mi skončila smlouva a já se nikam nehrnul. Ještě během sezony jsme se v únoru domlouvali na smlouvě, ale nestihli jsme to dát na papír. Po sezoně jsem měl jet někam s nároďákem, ale pořád jsem čekal, než mi pošlou novou smlouvu. Oni ji pak sice poslali, ale nějak zapomněli, na čem jsme se domluvili. Smlouva vypadala trochu jinak, takže jsem ji nepodepsal. Nešlo ani o peníze. Původně jsem tam měl body, že bych mohl víc létat o pauzách domů a vidět se s rodinou. To mi tam dát nechtěli. Najednou přišel Čerepovec, který mi dal neuvěřitelnou nabídku. Mohl jsem žít v Moskvě, nemusel jsem trénovat a stačilo, kdybych jezdil jen na zápasy. To pochopitelně není po hokejové stránce možné, ale nabídku jsem přijal.

Jaký byl váš největší týmový úspěch, kterého jste v Rusku dosáhl?
S Chimikem Moskevská oblast jsem jednu sezonu skončil na pátém nebo šestém místě.

Který byl ten nejzapadlejší kout, kde jste v Rusku hrál ligu?
Spousta ruských měst, kde se hraje hokej, je průmyslových. Například v Nižněkamsku jsme z letiště na stadion jeli dvacet minut kolem fabriky. Města jsou si v Rusku hodně podobná, spousta paneláků a tak. Nejdál jsme hráli v Chabarovsku. Létali jsme tam z Moskvy letadlem 8 hodin. Z Moskvy jsme odletěli večer a přiletěli jsme tam ráno kolem desáté. Ve dvanáct jsme se najedli a pak jsme si šli na tři hodiny lehnout. Od pěti se hrálo. Tou dobou bylo v Moskvě devět ráno.

Kam jste se naopak v Rusku těšil nejvíc?
Nejradši jsem jezdil do Kazaně, Omsku, Petrohradu nebo Jaroslavle. Tam jsou všude nové stadiony a na nich se hraje úplně jinak. Navíc to byli všechno kvalitní soupeři, proti kterým jsem si dobře zachytal.

Byla tam i nejlepší divácká kulisa?
Ani ne. Ale v Čerepovci byla stará hala pro tři a půl tisíce lidí. Na každý zápas bylo vyprodáno a atmosféra byla skvělá. Když v Petrohradu přišly dva tisíce lidí do haly pro mistrovství světa, tak atmosféra nebyla taková. Ale mně se tam hrálo dobře.

Do zahraničí už mě nejspíš nikdo nedostane

Kde přesně leží Novgorod?
Leží zhruba 420 kilometrů jihovýchodně od Moskvy. Rusové říkají, že je to za rohem. Je to takový střed Ruska.

Je problém se po návratu z Novgorodu v Čechách aklimatizovat?
Určitě ne. To spíš děti, když tam za mnou přijely, tak nechtěly spát, protože to měly z Čech posunuté. Já jsem s tím problémy neměl, když jsem létal do Čech a zpátky. Navíc když jsme z Novgorodu létali do Omsku nebo Novosibirsku, kde je posun tři čtyři hodiny, tak si na to člověk zvykne. Mužstva si ale držela moskevský čas, i když bylo třeba o čtyři hodiny víc, abychom si nemotali organismus.

Je vám šestatřicet let a právě jste se vrátil do Čech. Dá se to vykládat jako konec vaší zahraniční kariéry?
Nikdy neříkej nikdy. Už před dvěma roky jsem chtěl zůstat doma, ale teď už to udělám nejspíš nadobro. Mohl jsem jít třeba do Novosibirsku, odkud mi volal trenér Chomutov. Všichni mi říkali, že dělám chybu, že jsem se vrátil. Cestování už ale bylo dost. Pět let jsem prakticky sám, bez dětí a bez rodiny. V Čechách můžu být na víkendy s rodinou, v zimě může přijet rodina za mnou. Ven už mě asi nikdo nedostane.

Před sedmi lety jste se neúspěšně pokoušel prosadit do týmu NHL New York Islanders. Zůstala pro vás NHL nesplněným snem?
Ne. Já vím, že jsem pro to udělal maximum. Na farmě jsem nechytal špatně, ale prostě mi nedali šanci. Nebylo mi to souzené. Netrápí mě to a není to pro mě nesplněný sen. Strávil jsem skvělých pět let v Rusku a to kluci z NHL nemůžou říct. (úsměv)

Naposledy jste v národním týmu působil před dvěma lety. Je pro vás reprezentace uzavřená kapitola?
Nároďák je lákavý v každém věku. Na velkou akci bych jako dvojka jel, ale určitě bych nechtěl dělat náhradníka na Euro Hockey Tour. Šanci by teď měli dostat mladí kluci jako Lukáš Mensator, aby získali nějakou mezinárodní zkušenost. Nemá cenu, aby tam lezli gólmani jako Hnilda nebo já. Pak přijde situace, kdy se zraní Vokoun, Hnilda nechytá a pak koho tam dát. To už ale není moje starost.

Je to dál do reprezentace z posledního celku ruské Superligy nebo ze špičkového celku 1. české ligy?
Myslím, že je to úplně stejné. Já jsem sice byl v Rusku v klubu, který skončil poslední, ale během podzimu jsme byli šestí. Já měl tehdy mezi brankáři druhá nejlepší čísla v lize a pozvánku jsem stejně nedostal. Záleží na trenérovi, jak to vnímá. Měřítko, jestli jsem úspěšný v extralize nebo v 1. lize, je jiné. Pro gólmana v tom ale rozdíl moc není, puky létají stejně rychle. Možná budu mít ještě víc práce. Pokud trenér nároďáku bude věřit gólmanovi z 1. ligy, proč by ho nemohl vytáhnout do reprezentace.

Budu se snažit, aby byli fanoušci s mými výkony spokojení

Máte představu, jak dlouho ještě budete chytat?
Všechno záleží na zdraví. Hašanovi je třiačtyřicet, Jirka Crha taky chytal do třiačtyřiceti. Moje meta jsou dva roky, na které jsem podepsal v Ústí. Během dvou let bych chtěl postoupit a zachytat si extraligu. Pak se uvidí, co bude dál. Pokud bude zdraví, proč nechytat i ve čtyřiceti. Důležité také je, aby mě to pořád bavilo a uspokojovalo.

Už jste zmínil, že poprvé jste se z Ruska vracel do Sparty. Tamější angažmá vám ale příliš nevyšlo. Není to pro vás takové memento, aby to podruhé vyšlo lépe?
Z toho strach nemám. Na své působení ve Spartě mám svůj názor, ale nechtěl bych to nijak zvlášť rozebírat. To angažmá nebyla žádná tragédie, že bych tam vyhořel. Sezóna ve Spartě nakonec dopadla, jak dopadla. Já věřím ve svoje schopnosti a strach nemám.

Dokážete si představit, že byste v Ústí zakončil kariéru jako hráč týmu, kterému se povedlo zachránit extraligu?
Pokud by to tak bylo, tak bych tu s přehledem zakončil svojí kariéru a byl bych šťastný člověk.

Letní příprava už se rozběhla. Také k ní máte negativní vztah jako většina hráčů?
Já na ni mám trošku jiný názor než ostatní kluci. Poslední měsíc jsem nic moc nedělal, takže už mi to docela chybí. V dubnu jsem se oháněl krumpáčem a lopatou, to byla moje jediná fyzická námaha. V Ústí už se příprava rozbíhá do třetího týdne, já začínám teprve druhý. Ale v Pardubicích jsem se trochu připravoval s juniorkou. Neumím se představit, že bych celé léto nic nedělal. Chyběl by mi pohyb, a že se můžu pořádně zpotit. Člověk sice remcá a nadává, ale bez toho to nejde.

Jste dvojnásobný mistr světa a držitel olympijského bronzu. Přijal jste vnitřně, že jste největší hvězdou mužstva?
Klub má nějakou vizi a na mě teď je, abych jí pomohl splnit. Na to ale nejsem sám. Tady jsou skvělí hráči jako Honza Čaloun nebo Venca Novák. Jsou tady i mladí hráči, které čeká skvělá budoucnost. Na gólmana se vždycky klade větší zodpovědnost a nezáleží na tom, kdo zrovna chytá. Já jsem na to připravený. Nechci říct, že mám na sobě nálepku největší hvězdy. Já bez spoluhráčů vepředu nic nedokážu, stejně jako oni nic nedokážou bez gólmana. Jsou to spojené nádoby. Tu nálepku mají svým způsobem všichni.

Překvapilo vás, jak Ústí hrálo v baráži a že nakonec sestoupilo?
Určitě. Co jsem měl reference, jak obě mužstva vypadají, tak jsem byl velice překvapený, jak baráž dopadla.

Manažer Kysela si od vás mimo jiné slibuje, že pomůžete v Ústí vychovat nového brankáře. Jste na roli učitele připravený?
Já jsem na to připravený, ale ten kluk musí chtít sám. Pokud bude chtít, tak v tom nevidím problém. Za posledních pár let jsem prošel trenérskými školami brankářů a něco jsem si z toho vzal. Pokud tady bude ještě třetí brankář a oba budou stát o spolupráci, tak to bude v pohodě.

Vedle vašeho brankářského umění jste známý jako bavič publika. Chystáte pro ústecké fanoušky nějaké nové kousky?
Odvíjí se to od výkonu. Já jsem rád, že fanoušci můj příchod uvítali. V první řadě se budu snažit, aby lidi byli spokojení s mými výkony. Když se hraje dobře a je nálada, tak nějaký kontakt s publikem bude. Nejdřív se budu snažit zapadnout do mužstva, zvyknout si, sladit tým a doufám, že pak budeme dělat fanouškům radost.

Až bude víc času, pozvu spoluhráče i trenéry na večeři

V jakém duchu proběhlo vaše první setkání s novými spoluhráči?
Díky zácpě v Praze jsem se na prvním srazu opozdil. Takže ve tři hodiny jsem přiletěl na zimák, když už kluci odjížděli do tělocvičny. Rychle jsem převléknul, Honza Čaloun na mě počkal a pak mě tam odvezl. Začali jsme hned trénovat, takže na pořádné představování nebyl čas. Kluci mě od vidění znají, já jich taky pár znám. S ostatními se poznáme průběžně. Myslím, že žádný formality nemusí být.

A řekněme nějaké neformality?
Až to tady odtrénujeme, chtěl bych kluky i trenéry pozvat na večeři, aby se to mužstvo dalo trošku do kupy a abych se v klidu seznámil se všemi hráči.

Už jste si stačil nové spoluhráče typově zařadit?
Určitě je někdo tichý typ a někdo naopak mluví hodně. Třeba Venca Novák tu pusu nezavře, to by radši umřel (úsměv). Někdo zase rád štengruje jako Honza Čaloun. V kabině je docela pohoda. Spíš pozoruji kluky, jak kdo pracuje a jak se chová v zátěži. Je to dobré vědět, když přijdou během sezony těžké zápasy. S mentalitou hráčů se pomalu seznamuju. Brankář musí vědět, jak se kdo při vypjatých chvílích na ledě chová.

Je spolupráce s trenérem Hořavou velké lákadlo do nadcházející působení v Ústí?
Je to jeden z faktorů, proč jsem sem přišel. Na spolupráci s trenérem Hořavou se těším. Hned ze začátku jsme si vyříkali, jak naše spolupráce bude vypadat. Mám svůj věk a něčím už jsem prošel. Z větší části vím, jak se připravit. Trenér Hořava mi dá volnost, abych si na ledě řekl, co potřebuju. Doufám, že to bude fungovat.

V jednom rozhovoru jste se nechal slyšet, že hokej v Čechách pozorně sledujete. Uděláme si tedy takový test. Dokážete vyjmenovat všechny současné celky 1. ligy?
Vím, že postoupily Chrudim a Benátky. Také vím, že se hrálo na východní a západní skupinu. Můžu to zkusit. Vzpomenu si na Jihlavu, Olomouc, Sarezu, Chomutov, Hradec Králové, Most a Beroun. (společnými silami jsme pak všechny účastníky soutěže dali dohromady - pozn.aut.)

Nebudou pro vás výjezdy do Benátek, Kadaně či Vrchlabí trochu exotické?
Třeba ve Vrchlabí jsme byli se Spartou na soustředění a tam mají hezký stadion. Já si nemyslím, že to zas bude taková exotika. Hlavně když bude dobrá atmosféra. Sice úplně nevím, do čeho jdu, ale zase spoustu jmen, co jsou v 1. lize, znám z extraligy. Každopádně uvidíme.

Před dvanácti lety jste si v 17 zápasech zachytal v dresu prvoligového Hradce Králové. Teď proti němu nastoupíte v celku jiného týmu 1. ligy. Hokejové cesty jsou nevyzpytatelné, že?
Je to tak. Tehdy to bylo v Hradci super. Lepší než sedět v Pardubicích bylo chytat v Hradci. Měl jsem spoustu zákroků a každá zkušenost je dobrá. Během kariéry člověk uvažuje, že až skončí se špičkovým hokejem, že si v podobné soutěži ještě zachytá. Sice jsem nečekal, že z Novgorodu půjdu hrát rovnou do 1. ligy v Čechách, ale takový je život. Pro mě je dobrý příklad, když spadly České Budějovice. V 1. lize za ně hráli kluci z NHL, tak proč bych si z toho měl dělat hlavu já.

Sdílet článek na sociálních sítích

Nejnovější články

  • Dorostenecký Try-out

    20. 3. 2024

    Ústí nad Labem - Ve středu 27.3. na zimním stadionu v Ústí nad Labem se koná Try-out do kategorie dorostu pro sezónu 2024/2025. Dorost bude již třetím rokem účastníkem 2.nejvyšší soutěže. Try-out se týká hráčů ročníku 2008 a 2009.

  • Ústí nad Labem - Jak jsme Vás již informovali začátkem března ohledně nové identity A-týmu, který v nové sezoně bude vystupovat pod názvem HC Slovan Ústečtí Lvi a zároveň bude mít vlastní webové stránky a sociální sítě. Je potřeba dodat, že stávající web slovanusti.cz, facebookové a instagramové stránky se budou věnovat dění kolem mládeže Slovanu. Budeme Vás informovat podrobně o dění kolem mladých nadějích Slovanu a celkové práce všech trenérů a lidí kolem mládeže.

  • Ú s t í n/L. - V letošním roce proběhne opět Hokejové soustředění mládeže 2024. Pevný termín soustředění je stanoven na 11. 08. - 16. 08. 2024.

Hlavní partneři

Významní partneři

Mediální partneři

Partneři mládeže